2021
Malba doprovázená fiktivním příběhem jejího budoucího majitele/majitelky. Výjev zobrazuje listnatý les utvářený specifickým způsobem hospodaření – tzv. pařeziny. Záměrem je obraz dostat do domácnosti, kde bude moct dlouhá léta vizuálně působit na své majitele a jejich představy o lese. V příběhu zobrazuji drobné změny, které se díky působení obrazu v takovém člověku mohou odehrát, což je spíše utopií. Klasická forma závěsného obrazu je kamufláží.
Společně se statkem zdědili tenhle pozemek už dávno. Spoustu let na něm dělali jen nutné prořezávky. Teprve teď, když už měli tak nějak víc času chodit na procházky, častěji bloumali až do toho svého kousku lesa. Vlastně se divili, že už ho dávno neprodali. Asi to byla spíš lenost, než cokoliv jiného.
Zhruba na hranici státního a jejich si obzvláště oblíbili jeden buk. Silný kmen se asi ve dvou metrech hustě větvil do všech směrů. Jako by se jednou při růstu rozhodl, že odteď se vydá dobývat šíře. Nebo snad, jako by ho někdo v mládí zaříz. Ale to snad ani ne, říká se, že tady ty lesy jsou původní a dost staré. Tedy ať už to u lesa znamená, co chce. Často zkoumali také pokroucené kořenoví, z něhož se poměrně mladé kmeny rozbíhaly do všech směrů. V jeho prohlubních se zachytávala voda.
Nikdy si tak docela nezjišťovali, jak se v takovém či jiném lese správně hospodaří. Snad je to ani nenapadlo. Dřeva moc nepotřebovali. Sem tam si vzali, co odtam zvládli dostat svépomocí.
Nejhezčí je ta doba, když se ze starého listí derou malé semenáčky. Všechno je ještě celé hnědošedé, ale zblízka už je vidět, že se něco děje. I ten loňský pařez obrazil.
Líbí se jim, jaké je v tom jejich lesíku světlo. Při pravidelné údržbě teď možná prořezávají výrazněji. A nejspíš to oceňují i byliny, kterých roste mnohem víc, než kdy dřív. Hlavně jaterníky, ale i zvonky, sasanky a prvosenky.
Bylo to všechno trochu jak na tom obraze, co ho koupili, ještě když žili ve městě.
Zhruba na hranici státního a jejich si obzvláště oblíbili jeden buk. Silný kmen se asi ve dvou metrech hustě větvil do všech směrů. Jako by se jednou při růstu rozhodl, že odteď se vydá dobývat šíře. Nebo snad, jako by ho někdo v mládí zaříz. Ale to snad ani ne, říká se, že tady ty lesy jsou původní a dost staré. Tedy ať už to u lesa znamená, co chce. Často zkoumali také pokroucené kořenoví, z něhož se poměrně mladé kmeny rozbíhaly do všech směrů. V jeho prohlubních se zachytávala voda.
Nikdy si tak docela nezjišťovali, jak se v takovém či jiném lese správně hospodaří. Snad je to ani nenapadlo. Dřeva moc nepotřebovali. Sem tam si vzali, co odtam zvládli dostat svépomocí.
Nejhezčí je ta doba, když se ze starého listí derou malé semenáčky. Všechno je ještě celé hnědošedé, ale zblízka už je vidět, že se něco děje. I ten loňský pařez obrazil.
Líbí se jim, jaké je v tom jejich lesíku světlo. Při pravidelné údržbě teď možná prořezávají výrazněji. A nejspíš to oceňují i byliny, kterých roste mnohem víc, než kdy dřív. Hlavně jaterníky, ale i zvonky, sasanky a prvosenky.
Bylo to všechno trochu jak na tom obraze, co ho koupili, ještě když žili ve městě.