2017
Tacitní hry hrané podle jednoduchých scénářů dvěma lidmi bez povšimnutí.
Ve spolupráci s Viktorem Jelenem

první
25. 10. 2017
Vzpomínám si, že poprvé to provázela nervozita z toho, zda si někdo všimne, co děláme. To se přímo nestalo, myslím tím jasný dotaz, ovšem když jsem se posadil na již opuštěnou židli a napil se podle instrukcí nápoje, byla to káva, tak někdo sedící vedle to zaregistroval – mlčením. Zdravit všechny příchozí jakýmsi zdvojeným „ahoj“ se tolik nepovedlo, protože jsem přišel pozdě a už nikdo další nepřicházel. Zato jsem jí přinesl koláč, který jsem též později snědl.
 
 
druhá
1. 11. 2017
Oslovování jménem mi šlo s jistou samozřejmostí, až jsem se podivoval tomu, že znám tolik jmen. Být výhradně pozitivní a pochvalný k pracem mi nešlo, protože to nevycházelo z mého přesvědčení a uvědomil jsem si tak, že kritizovat nebo najít něco negativního na všem je mnohem jednoduší. Většinu času jsem mlčel.
 
 
třetí
8. 11. 2017
Zrcadlit se bylo velice zábavné. Nějak samozřejmě jsme se střídali a rozesmálo mě, když si ona začala upravovat dred, jako čistě mimovolný projev a já to měl nějak též dělat. Nedělal jsem to. U nesmyslného rozhovoru jsem se dlouho nechytal a bylo to proto, že nepěstuji rostliny pro slony na střeše. Slyšeli nás minimálně dva lidé, ale nereagovali.
 
 
čtvrtá
15. 11. 2017
Vzájemně si telefonovat nebylo zas až tak zvláštní, ale schovávání a hledání kamene ano. Bylo nutné čekat na moment nějaké události, aby nebylo tolik nápadné kámen někam umístit. Jednou jsem kámen schoval tak, že ho ona nenašla.
 
 
pátá
22. 11. 2017
Po běžecké aktivitě mi povolilo koleno, a když se o holi belhám do lékárny, potkávám J. K., který se mi vysmívá slovy: „Co tady performuješ?“
 
 
šestá
29. 11. 2017
Je nanejvýš trapné říkat někomu vtipy o umění v prostorách umělecké školy a ještě když ty vtipy nejsou vůbec vtipné. Náročné.
 
 
sedmá
6. 12. 2017
Projevovat aktivní nezájem bylo skvělé. Byl jsem stále ve střehu a stále v pohybu. Veřejné poděkování si, bylo zatím nejviditelnějším aktem.
 
poslední
13. 12. 2017
Šachy, převážně z odpadků, byly krásné a taktéž zásahy ostatních do hry, kdy se najednou talířek s vánočním cukrovím objevil na místě mého koně (zelená láhev od piva). S jistotou jeden člověk pochopil, že hrajeme šachy.
Nikdo nevyhrál, nikdo neprohrál. Hráli jsme si tiše, skrytě a přitom překonávali překážky a přibližovali se určeným cílům.
první
25. 10. 2017
Přišla jsem o něco dříve a pozdravila přítomné „ahoj“. On tam ještě nebyl. Každému nově příchozímu jsem taky řekla „ahoj“.
Přišel po delší době, když už jsme byli s ostatními v hovoru.
Koupila jsem si kávu, on si vzápětí přinesl taky kelímek.
Seděli jsme přes místnost naproti sobě, velmi pomalu pili ze svých kelímků.
Vstala jsem a šla se podívat na věci, o nichž se zrovna hovořilo. I on nechal svou židli prázdnou a já si na ni po chvíli sedla. Když zjistil, že je jeho židle obsazená, sednul si na mou.
Nenápadně jsem upíjela z jeho kelímku, byl v něm čaj.
On pil mou kávu.
Po delší době jsme se vrátili na svá původní místa.
Dopila jsem kávu a odešla.
 
druhá
1. 11. 2017
 Přišla jsem na čas, on o něco později. Při pozdravu jsem ho oslovila jménem.
Jménem jsem říkala také lidem, na které jsem mluvila. Často to byli ti samí, převážně ti, které už trochu znám.
Že on někoho oslovil jménem, jsem si všimla jen párkrát.
Když se o něčem mluvilo, upozorňovala jsem na nedostatky a ptala se na věci, které mi přišly nedomyšlené.
On mi neoponoval. Vypadalo to však, že se snaží vidět věci pozitivně.
Rozloučila jsem se s ním zase jmenovitě a odešla.
 
třetí
8. 11. 2017
Přišli jsme společně.
Stála jsem a soustředila se na to, o čem se zrovna mluvilo. Když jsem jej zahlédla, snažila jsem se opakovat to, co dělal on a napodobovat jeho postoj.
Po chvíli jsem zaujala pohodlnější pozici a on zase napodobil mne.
Potkali jsme se venku a já začala nesmyslný rozhovor. Nejprve to nechápal, potom se snažil mluvit nesmyslně se mnou.
Totéž jsme dělali ještě jednou uvnitř.
Po skončení jsem odešla.
 
čtvrtá
15. 11. 2017
Přišli jsme společně a telefonovali.
Chvíli jsme spolu mluvili a já pak už nevěděla, co dál říkat, tak jsem se rozloučila a telefon položila.
Ostatní už byli tam a hovořili. Zapojila jsem se.
Po chvíli jsem vytáhla z batohu kámen, šla s ním k umyvadlu a položila jej tam.
On si toho všimnul a přemístil jej jinam. Když jsem zjistila, kam, našla jsem kameni zase jiné místo. To stejné on.
Potom jsem kámen nemohla najít.
On tedy vyhrál a přemístil kámen znovu.
Ocitnul se ještě na okně, stolku a stojanu, než jsem jej dala na židli, která stála všem na očích.
On se jej neodvážil přesunout, takže tam ještě ležel, když jsem odcházela.
 
pátá
22. 11. 2017
Přišla jsem.
Neodehrálo se nic předem domluveného. On tam nemohl být kvůli zranění.
Odešla jsem.
 
šestá
29. 11. 2017
Společně jsme přišli vybaveni každý devíti malými papírky.
Byly na nich vytištěny vtipy o umění.
První vtip jsem po něm poslala někomu dalšímu. Další vtip jsem pošeptala do ucha člověku, stojícímu vedle mě.
Sem tam jsem zahlédla, jak i on někomu vypráví vtip. Asi třikrát se stalo, že jsme pověděli vtip stejnému člověku oba chvíli po sobě.
Přečtený lístek jsme vždy někde položili.
Ke konci již nebylo komu vtipy vyprávět, tak jsem odešla i když jsem měla v kapse ještě čtyři papírky.
 
sedmá
6. 12. 2017
Přišli jsme společně o něco později.
V okamžiku, kdy jsme vešli, jsme se od sebe co nejvíce vzdálili.
Tuto distanci jsme se snažili udržet po celou dobu. Nutilo nás to reagovat na pohyb toho druhého.
Když se sedělo a hovořilo ve skupině, musela jsem vstát a jít bokem, protože on si sednul na bližší židli.
Když mluvil, dělala jsem, že ho neposlouchám a otočila se zády.
Když jsem měla mluvit já, on úplně odešel z místnosti.
Než jsem odešla, podali jsme si ruku a poděkovali si.
 
poslední
13. 12. 2017
Přišla jsem dříve a nachystala šachy. Skládaly se z nejrůznějších věcí, převážně lahví a kelímků.
Půl hodiny před začátkem přišel i on a začali jsme partii. Já táhla bílými.
Přišli další lidé. Pak jsme šli oba vyzvednout naše hosty.
Hodně se mluvilo a chodilo po místnosti. Na šachy jsem se soustředila jen částečně. Že jsem na tahu, jsem často zjistila až po delší chvíli.
Sedělo se kolem šachového stolku. Většina lidí si šachů vůbec nepovšimla, a tak nevědomky do hry zasahovali. Někdo si vzal mého pěšáka a šel si do něj nalít vodu. Také přibyla nová figura v podobě tácku s cukrovím. Bylo stále těžší hrát.
On musel odejít a tak partie zůstala bez vítěze.