2018
Papír vypěstovaný z bakteriální celulózy potištěný textem, vycházejícím ze zápisků o soužití s tímto živým materiálem při jeho pěstování.
Papír má formát A4, text je tištěný na inkoustové tiskárně.
Vařím pro ni čaj s cukrem. Vlastně jí ani nevadí, když jí zaliju cukr bez čaje. Roste stejně a navíc se nezabarví do hněda. Když ji po jednom až dvou týdnech zapomenu nakrmit, zas tak moc neděje. Jen neroste a víc smrdí. Mám ji u sebe v pokoji. Jedna právě leží na dřevěné desce, už se zmenšila víc než o polovinu. Teď už vím, že není tak docela mrtvá. Trochu mě trápila představa, že ji pro svou věc zabíjím. Že je tak nějak stále živá i po uschnutí, jde cítit z jejího povrchu. Pokaždé je na dotyk trochu jiný. Když ji nosím po venku, je měkký a vlhký. Když chvíli leží doma, vyschne a je hladký.
Dnes ráno na mě musela počkat, než si vyčistím zuby. Půjde se mnou do školy, aby měla víc prostoru na naši práci. Nesu ji s sebou ve sklenici. Úplně netěsní, takže mám za chvíli mokré ruce a jsem cítit octem. Zas tak moc mi to nevadí. Ona asi zažívá větší nepohodlí.
Zkoušela jsem ji krmit mlátem. Fungovalo to dobře, ani nepodléhala plísním, jak jsem si myslela. Líbí se mi to víc než cukr, protože se tím druhotně využije nějaká surovina.
Jsme tu spolu a pracujeme. Já dělám momentálně na jiných věcech, ona však pracuje na našem projektu. Vlastně to dělá úplně pořád, co já vím. Přinejmenším od doby, co je se mnou. Při práci mívá dost rychlý rozjezd, ale málokdy věci dotáhne do konce tak, jak bych si představovala. Nechala jsem ji tu přes svátky a to byla chyba. Byla jí tu asi velká zima, a tak skoro nic neudělala.
Budeme muset zabrat. Jak jsem mohla očekávat, že ona vše obstará za mne?
Po tomto selhání se na ni chodím často koukat. Není to ani tak kontrolování, jako spíš, že se jí snažím být na blízku. Připravuji ji teď na velkou akci. Zkusím ji potisknout v inkoustové tiskárně. Pokud to dobře zvládne, bude to obrovský úspěch. Snad i pro ni. Když jsem na ni tiskla sítotiskem, nevypadala, že by jí to zásadně vadilo. Ani nezčernala, jako tehdy, když jsem na ni dala něco kovového.
Připadá mi už dobře rostlá, vyndám ji z nálevu a dám sušit na desku. Schne pomalu, už druhý den. Je tlustší než jsem předpokládala. Oříznu ji do formátu A4, dám do podavače tiskárny a pošlu soubor do tisku.
Dnes ráno na mě musela počkat, než si vyčistím zuby. Půjde se mnou do školy, aby měla víc prostoru na naši práci. Nesu ji s sebou ve sklenici. Úplně netěsní, takže mám za chvíli mokré ruce a jsem cítit octem. Zas tak moc mi to nevadí. Ona asi zažívá větší nepohodlí.
Zkoušela jsem ji krmit mlátem. Fungovalo to dobře, ani nepodléhala plísním, jak jsem si myslela. Líbí se mi to víc než cukr, protože se tím druhotně využije nějaká surovina.
Jsme tu spolu a pracujeme. Já dělám momentálně na jiných věcech, ona však pracuje na našem projektu. Vlastně to dělá úplně pořád, co já vím. Přinejmenším od doby, co je se mnou. Při práci mívá dost rychlý rozjezd, ale málokdy věci dotáhne do konce tak, jak bych si představovala. Nechala jsem ji tu přes svátky a to byla chyba. Byla jí tu asi velká zima, a tak skoro nic neudělala.
Budeme muset zabrat. Jak jsem mohla očekávat, že ona vše obstará za mne?
Po tomto selhání se na ni chodím často koukat. Není to ani tak kontrolování, jako spíš, že se jí snažím být na blízku. Připravuji ji teď na velkou akci. Zkusím ji potisknout v inkoustové tiskárně. Pokud to dobře zvládne, bude to obrovský úspěch. Snad i pro ni. Když jsem na ni tiskla sítotiskem, nevypadala, že by jí to zásadně vadilo. Ani nezčernala, jako tehdy, když jsem na ni dala něco kovového.
Připadá mi už dobře rostlá, vyndám ji z nálevu a dám sušit na desku. Schne pomalu, už druhý den. Je tlustší než jsem předpokládala. Oříznu ji do formátu A4, dám do podavače tiskárny a pošlu soubor do tisku.