2015
Práce vznikly v rámci ateliérního bytí na festivalu Storytelling 2015 v Brně.
Lezoucí billboard
Prostor festivalu ve mě vzbudil touhu lozit. Tuto touhu jsem spojil s metaforou na výrazné billboardy a reklamy, které plní veřejné prostory měst. Stal jsem se tedy lezoucím bilboardem, poutajícím na prodejní výstavu spolužačky Karolíny Ivanovové. Zároveň jsem na stropní konstrukci zanechával příběhové otisky magnéziem, strop se podepsal na mých rukou.
Chatovací koutek
V rohu budovy festivalu jsem vytvořil chatovací koutek pro návštěvníky. Kdo chtěl, mohl zde napsat cokoliv, povětšinou na sebe jednotliví chatující navazovali a vznikla tak řada příběhových dialogů, co se komu a kdy stalo.
Charakter průměrného studenta ateliéru Environmentu
Ze sesbíraných dat studentů envronmentu se poskládal průměrný student, ke kterému se jako k charakteru napsal příběh:
Studentka Environmentu
Je pondělí, Studentka Environmentu (dále jen Se) musí vstávat brzo, spěchá do školy. Studuje sice již vysokou školu, avšak její rozvrh je minimálně v pondělí srovnatelný s žáky základních škol. Začíná v osm hodin ráno angličtinou. Musí vstávat o hodně dříve, jelikož její malý pes potřebuje vyvenčit. Jakmile je psí venčení hotové, Se se vrací na byt, vaří si kávu, zapaluje si první cigaretu dne. Vcelku stíhá, a tak si dává ke kávě beskydský borůvkový koláč, tzv. frgál. Její modré oči mžourají po hodinkách, je čas jít. Se vykročí rázným krokem ze svého bytu, je si jistá, že dnes se cítí v pohodě, odpoledne po škole by mohla jít sportovat, třeba běhat, ano to by šlo. Hodina angličtiny proběhne v klidu, možná je trochu zbytečná, Se je přeci jen již zběhlá cestovatelka, těžko se hledají na mapě země a tajemné dálky, které by ještě nenavštívila. Dnes ji ještě čekají teoretické přednášky o současném umění. Určitě to bude zajímavé, Se ale pro tuto chvíli myslí na oběd, rozhodla se. Skočí si do nové italské restaurace na rohu ulic, jejichž jména nezná, pojmenovala je prozatím ulicemi Buka a Curly, tedy jmény charakterů z knihy Jacka Londona, další kniha z jejího seznamu beletrie, jenž musí přečíst celý. Do italské restaurace přichází akorát na dvanáctou, sepíná si své hnědé vlasy sponou, tak aby ji nepadali do tagliate se špenátem a jí. Po obědě si dá malou kávu a nezapomene na cigaretu. Měla by se stavit domů a vyvenčit svého malého psa. No dobrá, ale bude to muset udělat rychle, nemá již tolik času. Na přednášku o moderním umění přichází Se krapet později, než by bylo vhodné. Bohužel malý pes chtěl velkou procházku. Přednáška ubíhá vcelku rychle, Se trápí její znaménko na levé části beder, už opět svědí. Většinou se toto děje, když se má stát něco špatného. A taky že ano, sotva, co přednáška skončila, se Se vypařila, pokud možno nenápadně, aby nevybočila ze svého introvertního pojetí. Avšak z terária v druhém patře utekl prý had, alespoň to se Se prostřednictvím drbů nejspíše svých spolužáků dozvídá. Za pár okamžiků ho Se vidí na vlastní spíše modré oči, utíká, neví proč, ale cestu volí přímo - tedy oknem. Ocitá se na parapetu, fuj to je výška. Strach ji začíná jímat celou, stojí několik metru nad zemí a za zády se ji plazí had. Se si dodává odvahy a skáče, avšak lehce nešťastně. Podle nedávno shlédnutého tutorialu v rámci domácí edukace na klauzurní práci se Se rozhodla skočit z výšky stylem na nohy a do kotoulu, který však nedotočila. Cítí pichlavý pocit v oblasti klíční kosti. No nic musí domů, schyluje se k večeru a ještě nesportovala. Domů přichází, odkládá si a převléká se. O pár minut později vybíhá z bytu směrem do jejího oblíbeného lesa. Běh ovšem nestojí za nic, poraněné místo ze skoku ji stále bolí, Se se snaží myslet na její oblíbené vaření, ale nedaří se. Nakonec pod tíhou bolesti a nepozornosti, způsobenou přemýšlením Se zakopává o spadlý kus kmene a padá. Probouzí se až o několik hodiny později. Má zlomenou ruku, otřes mozku a ze skoku kdy utíkala před hadem, si prý odnesla zlomenou klíční kost. Je pondělí, za pár okamžiků bude úterý.
Studentka Environmentu
Je pondělí, Studentka Environmentu (dále jen Se) musí vstávat brzo, spěchá do školy. Studuje sice již vysokou školu, avšak její rozvrh je minimálně v pondělí srovnatelný s žáky základních škol. Začíná v osm hodin ráno angličtinou. Musí vstávat o hodně dříve, jelikož její malý pes potřebuje vyvenčit. Jakmile je psí venčení hotové, Se se vrací na byt, vaří si kávu, zapaluje si první cigaretu dne. Vcelku stíhá, a tak si dává ke kávě beskydský borůvkový koláč, tzv. frgál. Její modré oči mžourají po hodinkách, je čas jít. Se vykročí rázným krokem ze svého bytu, je si jistá, že dnes se cítí v pohodě, odpoledne po škole by mohla jít sportovat, třeba běhat, ano to by šlo. Hodina angličtiny proběhne v klidu, možná je trochu zbytečná, Se je přeci jen již zběhlá cestovatelka, těžko se hledají na mapě země a tajemné dálky, které by ještě nenavštívila. Dnes ji ještě čekají teoretické přednášky o současném umění. Určitě to bude zajímavé, Se ale pro tuto chvíli myslí na oběd, rozhodla se. Skočí si do nové italské restaurace na rohu ulic, jejichž jména nezná, pojmenovala je prozatím ulicemi Buka a Curly, tedy jmény charakterů z knihy Jacka Londona, další kniha z jejího seznamu beletrie, jenž musí přečíst celý. Do italské restaurace přichází akorát na dvanáctou, sepíná si své hnědé vlasy sponou, tak aby ji nepadali do tagliate se špenátem a jí. Po obědě si dá malou kávu a nezapomene na cigaretu. Měla by se stavit domů a vyvenčit svého malého psa. No dobrá, ale bude to muset udělat rychle, nemá již tolik času. Na přednášku o moderním umění přichází Se krapet později, než by bylo vhodné. Bohužel malý pes chtěl velkou procházku. Přednáška ubíhá vcelku rychle, Se trápí její znaménko na levé části beder, už opět svědí. Většinou se toto děje, když se má stát něco špatného. A taky že ano, sotva, co přednáška skončila, se Se vypařila, pokud možno nenápadně, aby nevybočila ze svého introvertního pojetí. Avšak z terária v druhém patře utekl prý had, alespoň to se Se prostřednictvím drbů nejspíše svých spolužáků dozvídá. Za pár okamžiků ho Se vidí na vlastní spíše modré oči, utíká, neví proč, ale cestu volí přímo - tedy oknem. Ocitá se na parapetu, fuj to je výška. Strach ji začíná jímat celou, stojí několik metru nad zemí a za zády se ji plazí had. Se si dodává odvahy a skáče, avšak lehce nešťastně. Podle nedávno shlédnutého tutorialu v rámci domácí edukace na klauzurní práci se Se rozhodla skočit z výšky stylem na nohy a do kotoulu, který však nedotočila. Cítí pichlavý pocit v oblasti klíční kosti. No nic musí domů, schyluje se k večeru a ještě nesportovala. Domů přichází, odkládá si a převléká se. O pár minut později vybíhá z bytu směrem do jejího oblíbeného lesa. Běh ovšem nestojí za nic, poraněné místo ze skoku ji stále bolí, Se se snaží myslet na její oblíbené vaření, ale nedaří se. Nakonec pod tíhou bolesti a nepozornosti, způsobenou přemýšlením Se zakopává o spadlý kus kmene a padá. Probouzí se až o několik hodiny později. Má zlomenou ruku, otřes mozku a ze skoku kdy utíkala před hadem, si prý odnesla zlomenou klíční kost. Je pondělí, za pár okamžiků bude úterý.