2018
Diplomová práce zahrnující dva happeningy.
Díky zvyšující se frekvenci, se kterou média a následně i společnost hovoří o lžích, fake-news, dezinformacích, či o polopravdách, zvyšuje se i jejich kritika. Jenže nakolik je tato kritika relevantní? Copak i samotní kritici nelžou? Položím-li lidem otázku, zdali vždy tvrdí jen pravdu, jak mi odpoví? Neříkám, že zmíněné procesy obelhávající a manipulující společnost nejsou špatné. Jsou. Ale kritika lži pochází opět od lhářů – od nás, jednotlivých členů společnosti. A přesto, že v době „post-pravdy“ se rozdíly mezi lží a pravdou stírají snad nejsnáze v historii, stále lež považujeme za špatnost a kritizujeme ji.
Ze společensko-politického hlediska diplomovou prací naznačuji idealistickou a nejspíš i utopickou cestu nikoliv kritiky lži, nýbrž jejího aktivního fundamentálního popření v našich konkrétních životech a sociálních skupinách. Naše lži ve většině případů nebudou znamenat radikální společenské, sociální, environmentální, ekologické, politické, konfliktní a globální změny, ale jsou ve své podstatě stejné, jako ty, které tuto moc mají.
Diplomovou práci nazvanou „Průvodce“ představuje akce na pomezí řízené performance a happeningu. Záleží, nakolik se divák nechá obelhat. V rámci akce dochází k představení (mé) rodiny z pohledu jejího člena (mě). Rodina se představuje v pravdivém světle, především se všemi zkušenostmi, které se snažila tutlat, či ohýbat, neboť je nepovažovala za reprezentativní či dobré. Rodina se tak tímto procesem stává mikro příkladem, jak by to v makro měřítku společnosti mohlo obecně vypadat, kdyby lež neexistovala. A pokud by přece existovala, našel by se vždy někdo, kdy by ji kritizoval z pevného stanoviska druhého břehu.
Kromě společenského kontextu má práce rozměr terapeutický, a to nejen pro onu jedinou rodinu a její členy, ale i pro ostatní. Každá rodina má své problémy, jako každá sociální skupina, kde dochází k interakci. Divák má tak možnost reflektovat zobrazovaná problematická témata i na sebe a své příbuzné.
Závěrečná otázka však může znamenat znejistění. Pokud je lež přirozená, pokud lžeme všichni (přestože lež všichni odsuzujeme), pokud se v dnešní době lež a pravda pohybují na polích s nejasnými hranicemi, pak možná i práce, která tento stav chce reflektovat, musí být taková.
Ze společensko-politického hlediska diplomovou prací naznačuji idealistickou a nejspíš i utopickou cestu nikoliv kritiky lži, nýbrž jejího aktivního fundamentálního popření v našich konkrétních životech a sociálních skupinách. Naše lži ve většině případů nebudou znamenat radikální společenské, sociální, environmentální, ekologické, politické, konfliktní a globální změny, ale jsou ve své podstatě stejné, jako ty, které tuto moc mají.
Diplomovou práci nazvanou „Průvodce“ představuje akce na pomezí řízené performance a happeningu. Záleží, nakolik se divák nechá obelhat. V rámci akce dochází k představení (mé) rodiny z pohledu jejího člena (mě). Rodina se představuje v pravdivém světle, především se všemi zkušenostmi, které se snažila tutlat, či ohýbat, neboť je nepovažovala za reprezentativní či dobré. Rodina se tak tímto procesem stává mikro příkladem, jak by to v makro měřítku společnosti mohlo obecně vypadat, kdyby lež neexistovala. A pokud by přece existovala, našel by se vždy někdo, kdy by ji kritizoval z pevného stanoviska druhého břehu.
Kromě společenského kontextu má práce rozměr terapeutický, a to nejen pro onu jedinou rodinu a její členy, ale i pro ostatní. Každá rodina má své problémy, jako každá sociální skupina, kde dochází k interakci. Divák má tak možnost reflektovat zobrazovaná problematická témata i na sebe a své příbuzné.
Závěrečná otázka však může znamenat znejistění. Pokud je lež přirozená, pokud lžeme všichni (přestože lež všichni odsuzujeme), pokud se v dnešní době lež a pravda pohybují na polích s nejasnými hranicemi, pak možná i práce, která tento stav chce reflektovat, musí být taková.