2017
Socha z papíru
Cihla ze skartovaných prospektů a vstupenek k výstavám – záznam a archiv mého zájmu o umění od počátku až do teď po dobu pěti let.
Základní kámen umění
14,5x35x8
3,8kg
Jsem sběrač a to častokrát čehokoliv. Sbírala jsem cukry, kalendáře s koňmi, drůbeží pařáty, kameny, vedla jsem si mnoho deníků, vlastním dva psací stroje, jeden šicí, kus traktoru, co jsem našla v poli, skleničky nalezené u popelnic. Je toho spousta, tedy hlavně podle mé rodiny, kromě otce s kterým nebydlím a po němž tuto vlastnost sběračství nejspíše mám. Tato cihla z papírů je záznam a archiv mého zájmu o umění od počátku až do teď po dobu pěti let. Začátkem letošního roku se naplnil šuplík plný prospektů a vstupenek z výstav, prospekty se na sebe tiskly a šuplík šel s těží otevírat. Započal úpadek. Přestala jsem tak často chodit na výstavy a myslím si, že mi začala, možná i touto událostí tzv. “tvůrčí krize”. Nemám chuť tvořit. Většina mých nápadů rychle uhasne a skončí buď v mysli nebo rozpracovaná v koutě či další zásuvce. Nápady nepřichází nebo naopak nejsem schopná vymyslet technologický postup. Zájem o umění ve mně nepoklesl, ale... Čemu se věnuji? Tuhle otázku mi kladou i lidé v mém okolí. Je pro mně častokrát těžké odpovědět. Rodiče to však nějakým způsobem pochopili a prarodiče se už moc neptají. Když někomu řeknu, studuji uměleckou školu, většina přikývne a myslí si , že maluji. Není tomu tak. V některých případech se snažím pokračovat a přiblížit lidem mé zaměření a to, co studuji, ale i tak pochopení nemusím nalézt. V mojí rodině nikdo není umělcem. Teda né umělcem v pravém slova smyslu, jak jej vnímáme zřejmě zde na této půdě umělecké školy, ale kdo jím je? Od jaké doby si člověk může začít říkat umělec? S otcem jsme chodívali často na výstavy už od dětství, byly to však výstavy trochu jiné a když jsem začala já se svým zájmem, co půjdeme navštívit, tak to bylo častokrát zajímavé. Doteď si pamatují obraz Pět vlků na stromě, který byl na jedné z výstav. A opravdu tam bylo pouze pět vlků na stromě. Na další výstavě jsem pro změnu společně s lidmi byla součástí jako „herec“ a se čtyřmi účastníky jsme chodili po výstavním prostoru jako zeď, která byla paravánem a měli jsme ho na zádech. Na vyvýšeném místě pak seděl ještě muž na točící židli a vrtačka ve stropě mu sloužila jako jeho pohon pro kolotoč. Po těchto a dalších zážitcích nastal konec iniciativy navštívit výstavu, kterou já chci vidět, společně s mojí rodinou. Oni už vědí, co můžou očekávat a já je už nenutím být mi na těchto výstavách společností. Chápu jejich postoj. S některými věcmi mám také problém. Mnohokrát něčemu nerozumím, ale poté si přečtu text k výstavě nebo dílu, nebo dokonce i slyším výklad autora a najednou si uvědomím, že je vlastně tahle práce skvělá. Potřebuji tohle u všech děl, která vidím? Proč je něco uměním a něco ne, co jím může být? A záleží na tom? Jsou nějaká kritéria? Prospekty jsem si schovávala i z důvodu zapamatování si autora či místa. Bylo a je to však ještě potřeba? Když to člověka uchvátí a ohromí tak si to snad pamatovat bude sám i bez prospektu. S tímhle vším zamyšlením mi vzniká v hlavě spousta otázek. Jaká je moje budoucnost? Co získám studiem na umělecké škole? Dá se umění naučit? Co chci dělat, co je to umělecká dráha a kdo je tím umělcem? Dělám já vůbec umění?
14,5x35x8
3,8kg
Jsem sběrač a to častokrát čehokoliv. Sbírala jsem cukry, kalendáře s koňmi, drůbeží pařáty, kameny, vedla jsem si mnoho deníků, vlastním dva psací stroje, jeden šicí, kus traktoru, co jsem našla v poli, skleničky nalezené u popelnic. Je toho spousta, tedy hlavně podle mé rodiny, kromě otce s kterým nebydlím a po němž tuto vlastnost sběračství nejspíše mám. Tato cihla z papírů je záznam a archiv mého zájmu o umění od počátku až do teď po dobu pěti let. Začátkem letošního roku se naplnil šuplík plný prospektů a vstupenek z výstav, prospekty se na sebe tiskly a šuplík šel s těží otevírat. Započal úpadek. Přestala jsem tak často chodit na výstavy a myslím si, že mi začala, možná i touto událostí tzv. “tvůrčí krize”. Nemám chuť tvořit. Většina mých nápadů rychle uhasne a skončí buď v mysli nebo rozpracovaná v koutě či další zásuvce. Nápady nepřichází nebo naopak nejsem schopná vymyslet technologický postup. Zájem o umění ve mně nepoklesl, ale... Čemu se věnuji? Tuhle otázku mi kladou i lidé v mém okolí. Je pro mně častokrát těžké odpovědět. Rodiče to však nějakým způsobem pochopili a prarodiče se už moc neptají. Když někomu řeknu, studuji uměleckou školu, většina přikývne a myslí si , že maluji. Není tomu tak. V některých případech se snažím pokračovat a přiblížit lidem mé zaměření a to, co studuji, ale i tak pochopení nemusím nalézt. V mojí rodině nikdo není umělcem. Teda né umělcem v pravém slova smyslu, jak jej vnímáme zřejmě zde na této půdě umělecké školy, ale kdo jím je? Od jaké doby si člověk může začít říkat umělec? S otcem jsme chodívali často na výstavy už od dětství, byly to však výstavy trochu jiné a když jsem začala já se svým zájmem, co půjdeme navštívit, tak to bylo častokrát zajímavé. Doteď si pamatují obraz Pět vlků na stromě, který byl na jedné z výstav. A opravdu tam bylo pouze pět vlků na stromě. Na další výstavě jsem pro změnu společně s lidmi byla součástí jako „herec“ a se čtyřmi účastníky jsme chodili po výstavním prostoru jako zeď, která byla paravánem a měli jsme ho na zádech. Na vyvýšeném místě pak seděl ještě muž na točící židli a vrtačka ve stropě mu sloužila jako jeho pohon pro kolotoč. Po těchto a dalších zážitcích nastal konec iniciativy navštívit výstavu, kterou já chci vidět, společně s mojí rodinou. Oni už vědí, co můžou očekávat a já je už nenutím být mi na těchto výstavách společností. Chápu jejich postoj. S některými věcmi mám také problém. Mnohokrát něčemu nerozumím, ale poté si přečtu text k výstavě nebo dílu, nebo dokonce i slyším výklad autora a najednou si uvědomím, že je vlastně tahle práce skvělá. Potřebuji tohle u všech děl, která vidím? Proč je něco uměním a něco ne, co jím může být? A záleží na tom? Jsou nějaká kritéria? Prospekty jsem si schovávala i z důvodu zapamatování si autora či místa. Bylo a je to však ještě potřeba? Když to člověka uchvátí a ohromí tak si to snad pamatovat bude sám i bez prospektu. S tímhle vším zamyšlením mi vzniká v hlavě spousta otázek. Jaká je moje budoucnost? Co získám studiem na umělecké škole? Dá se umění naučit? Co chci dělat, co je to umělecká dráha a kdo je tím umělcem? Dělám já vůbec umění?