2017
Zacyklený hlas i promítané figury jako nekonečně stále se opakující kruh s neznámou cestou a cílem.
K vzniku práce mi byla inspirací mnou vybraná scéna z filmu Loni v Marienbadu (1961),
kdy kamera zabírá ze všech možných úhlů pouze sousoší muže a ženy. V celé scéně pak slyšíme pouze hlas hlavní postavy polemizovat o tom: Kdo ti dva, které zobrazuje socha jsou
a kam jdou?
Hlavní pohledy na sochu jsem vyřezala
v podobě siluet a v pořadí za sebou dle scény jsou promítány jako stíny na zeď.
Doprovodem této stínohry je hlas
z reproduktorů, který produkuje mnou vytvořenou úvahu vycházející ze stejného tématu jako ve filmu, je vytvořen na osách
v obrazci nekonečna, jako dva spojené kruhy vedle sebe. Prostřední osa „rovina“
je v normální hlasitosti, čím jsou od sebe osy vzdálenější tím je zvuk tišší a tento koloběh hlasu slyšíme stále dokola.
kdy kamera zabírá ze všech možných úhlů pouze sousoší muže a ženy. V celé scéně pak slyšíme pouze hlas hlavní postavy polemizovat o tom: Kdo ti dva, které zobrazuje socha jsou
a kam jdou?
Hlavní pohledy na sochu jsem vyřezala
v podobě siluet a v pořadí za sebou dle scény jsou promítány jako stíny na zeď.
Doprovodem této stínohry je hlas
z reproduktorů, který produkuje mnou vytvořenou úvahu vycházející ze stejného tématu jako ve filmu, je vytvořen na osách
v obrazci nekonečna, jako dva spojené kruhy vedle sebe. Prostřední osa „rovina“
je v normální hlasitosti, čím jsou od sebe osy vzdálenější tím je zvuk tišší a tento koloběh hlasu slyšíme stále dokola.