2020
Práci zahrnuje deset složek naplněných rozdílným počtem vytisknutých listů A4 s fotografiemi a textem.
Každá složka patří jedné vesnici v okolí Brna. Jezdila jsem náhodně. Na nádraží jsem si vybrala první možný vlak, který mne maximálně do jedné hodiny mohl odvést na místo, kde jsem nikdy dříve nebyla. Po cestě ve vlaku sleduji a poslouchám lidi. Na cestách zásadně nečtu ani neposlouchám hudbu. Je to pro mne přirozená věc a baví mně dozvídat se o životech a momen- tech druhých. Jakmile dorazím do vesnice, tak si ji celou projdu a fotím domy, které mne zaujmou. Často i v běžném životě provádím tenhle úkon na nových místech, kde jsem ještě nikdy dříve nebyla.
Z těchto výletů pak vznikají civilní zprávy, které jsou umístěny ve složkách. Domy vyfocené ve vesnici intuitivně přiřazuji popisům situací, které se dějí ve vlaku a já je na cestě tam nebo zpět odposlechnu a vysleduji.
Nechci působit povrchně, popisovat vzhled lidí a přiřazovat jim různě vypadající domy. Zajímám se pouze o to, co se ve vlaku na cestě děje, co sledovaní dělají. Domy pak přiřazuji těmto osobám bez známek jakýchkoliv předsudků.
Je to pro mne jako taková hra. V jejím průběhu jsem však pocítila zásadní věc, kdy se původně spontánní a uvolněné výlety změnily na řeholi s povinným získáváním informací a rutinní prací.
Z těchto výletů pak vznikají civilní zprávy, které jsou umístěny ve složkách. Domy vyfocené ve vesnici intuitivně přiřazuji popisům situací, které se dějí ve vlaku a já je na cestě tam nebo zpět odposlechnu a vysleduji.
Nechci působit povrchně, popisovat vzhled lidí a přiřazovat jim různě vypadající domy. Zajímám se pouze o to, co se ve vlaku na cestě děje, co sledovaní dělají. Domy pak přiřazuji těmto osobám bez známek jakýchkoliv předsudků.
Je to pro mne jako taková hra. V jejím průběhu jsem však pocítila zásadní věc, kdy se původně spontánní a uvolněné výlety změnily na řeholi s povinným získáváním informací a rutinní prací.
