2017
Nevyvolaný fotogram
Spánek je stav nevědomí. Uniká jakýmkoli pokusům jej kontrolovat nebo ovládnout. Je to doba, kdy je člověk schopen vnímat realitu, která je mu v době bdění nedostupná. Spánek jako jedna z podmínek života je ve své podstatě radikálně rovnostářský. Všechny nás transformuje v nevědomá těla a a rozbíhá dění v nevědomí; sny.
A právě to mě na spánku fascinuje. Bezbrannost spojená s přenesením do jiného, snového světa. Rituál spaní je jedním z nejzákladnějších a nejzásadnějších rituálů, bez kterého není život. V této práci jsem chtěla propojit spaní a snění především proto, že u mě osobně jdou tyto dvě složky ruku v ruce. Každý normální člověk má za noc 8 až 10 snů. Vzpomínka na sen může být po probuzení živá, ale zpravidla se velmi rychle vytrácí. Většina lidí 95% snů zapomene. Pamatuji si hodně snů. Začala jsem si je hned po probuzení zapisovat a postupně v nich hledala, co mají společného. Zjistila jsem však, že mezi nimi není téměř žádný prvek, který by se jakkoli opakoval. Jedna společná věc však zůstala po celou dobu, a to pomíjivost snů. Když jsem si sny pročítala zpětně, zjistila jsem, že si většinu z nich dokážu stěží vybavit. Právě tuto pomíjivost snu jsem se snažila ve své práci zachytit - mizení snu po probuzení.
Žijeme v uspěchané době, kdy vše kolem nás jde dopředu takovou rychlostí, že nemáme šanci všechny změny ani vnímat. Mluvíte s člověkem, najednou se otočíte a on už tam není. To že tam opravdu byl, poznáte jen podle toho, že po sobě zanechal určitou, sobě vlastní stopu. Otisk, který odkazuje na reálnou existenci. Podobně pomíjivé stopy v našem mozku po sobě zanechávají sny.
Zvolila jsem tedy fotopapír a udělala fotogram svého spícího těla, který jsem neustálila a nevyvolala. Papír a otisk na něm na světle samovolně tmavne a po čase se z něj otisk zcela vytratí. Stejně jako sen se s přicházejícím světlem po probuzení a především s časem také vytratí.
A právě to mě na spánku fascinuje. Bezbrannost spojená s přenesením do jiného, snového světa. Rituál spaní je jedním z nejzákladnějších a nejzásadnějších rituálů, bez kterého není život. V této práci jsem chtěla propojit spaní a snění především proto, že u mě osobně jdou tyto dvě složky ruku v ruce. Každý normální člověk má za noc 8 až 10 snů. Vzpomínka na sen může být po probuzení živá, ale zpravidla se velmi rychle vytrácí. Většina lidí 95% snů zapomene. Pamatuji si hodně snů. Začala jsem si je hned po probuzení zapisovat a postupně v nich hledala, co mají společného. Zjistila jsem však, že mezi nimi není téměř žádný prvek, který by se jakkoli opakoval. Jedna společná věc však zůstala po celou dobu, a to pomíjivost snů. Když jsem si sny pročítala zpětně, zjistila jsem, že si většinu z nich dokážu stěží vybavit. Právě tuto pomíjivost snu jsem se snažila ve své práci zachytit - mizení snu po probuzení.
Žijeme v uspěchané době, kdy vše kolem nás jde dopředu takovou rychlostí, že nemáme šanci všechny změny ani vnímat. Mluvíte s člověkem, najednou se otočíte a on už tam není. To že tam opravdu byl, poznáte jen podle toho, že po sobě zanechal určitou, sobě vlastní stopu. Otisk, který odkazuje na reálnou existenci. Podobně pomíjivé stopy v našem mozku po sobě zanechávají sny.
Zvolila jsem tedy fotopapír a udělala fotogram svého spícího těla, který jsem neustálila a nevyvolala. Papír a otisk na něm na světle samovolně tmavne a po čase se z něj otisk zcela vytratí. Stejně jako sen se s přicházejícím světlem po probuzení a především s časem také vytratí.