2021
Žilo bylo pohádko
jedno malé děvčátko
radost mělo, vše co chtělo
ale to zmizelo zakrátko
tak to bylo pohádko
V jeden pěkný den
Když si vyšlo ven
bloumalo se
toulalo se
a jak slunce zašlo
prince našlo
a už byli spolu jen
Děvče
přešlo z města do města
jak by byla nevěsta
spolu
bydlení si velebili
však velký krajíc ukrojili
už ruce měli od těsta
matka snažíc radu dát
synáčka si obstarat
při nich stála
rokovala
Ach ty drahé devčátko
než budeš mít děťátko
ten tvůj můj drahý
jeví málo snahy
víc zapřáhni mé robátko
každý správný hezký byt
záclony by snad měl mít
a ty podlahy, ty se musí vyměnit!
a řekni mu ty maličká
že v sprše chybí dlaždička
a co tahle světnička
ta je špatná celičká
vše musíme pozměnit
A než podlahy se vymění
ty mé málé stvoření
budeš bydlet nakrátko
u nás doma robátko
to jest správné řešení
ach ano, řekne matičce
steskem sykne kratičce
na milého podívá se
chlácholí se v očích kráse
však nejistota rozepníná se
je ve slepé je uličce
ne, ach ano drahý, všechno bude
však mě zas tak neubude
princezna jsem tvoje malá
vše pro tebe bych udělala
však ty pro mě též
tak to je, když miluješ
jednou jistě přijde klid
jen to tady dotvořit
ku oku tvojí matičky
ku oku tvoji babičky
pak budem spolu
štasti mladí
budem rádi
život nám to vynahradí
Však čas běžel jak to umí
a vzlyk zazníval za svitu luny
děvčátko u cizí matky
zažívalo samé zmatky
nikdo mu tam nerozumí
chtělo jenom vlastní klid
snad stačí samo na uklid
umí vyprat
samo ustlat
samo napéct, navařit
dny bežely
a rostla zlost
soukromí
nebylo dost
z lásky objeť pro druhého
ze své stezky sešla pro milého
věčně čekat, trpět nejde
než lepší časy objeví se
velkoryse z citu sejde
první hádky projeví se
bez těch se to neobejde
slovo střídá slovo zlé
křivda jen tak nespadne
když objeví se naděje
spíš smutnou píseň zapěje
Proč se na mě nesměje?
Proč u srdce mě nehřeje?
Proč nám štestí nepřeje?
Co sklidím
to zaseje
než do svého se vrátili
už kousek sebe ztratili
princeznička maličká
ochořela celičká
ubylo ji na síly
princ na bílém koni
oči stranou kloní
smutek v novém bytě
roztahuje sítě
záclony jim cloní
princeznička ta se snaží
brečí, peče, stále vaří
ptá se květů jetele
proč jim není vesele
jetelíček ten ji praví
že jim oboum chybí zdraví
zdraví v duši, zdraví v těle
To je celé
necítit se jako v hrobě
necítit se jako v cele
nemít v sobě nepřítele
malá v princi hledá štěstí
však v květech růží vidí klestí
špatné sobě nesou zvěsti
jejich city na rozcestí
utrápeně stojí
dále cesty vedou dvojí
už sami sobě nerozumí
oba dělají co umí
kolem sebe tiše krouží
něco jejich duše souží
komu, kdo, co a jak dluží
pro sebe natrhali se už růží
pro druhého, pro sebe
snaží vzletět do nebe
skok ze skruží
do kaluží
tam jen bláto
chladí kůži
devčátko
úsměvu už nemá
ze smutku je němá
princ ze strachu o ni
i slzičky roní
neřekl by větu
by neublížil květu
moc se bojí o ni
jak děvčátko chřadne
láska kolem vadne
princ se taky trápí
zlé myšenky ho lapí
všechno kolem chladne
když zem snížek pokryje
princ ten stále smutný je
cití se moc na vině
že stále ubližuje květině
kroupy, skřeky, hadí nožky
strach se vryje do pokožky
tak svět vyřknul zaklínadlo
a děvčátko dál žalem vadlo
a tak se všeho děvče bálo
že z princezny se dítě stalo
nemoc střídá nemoci
dítě samo bez moci
hledá v princi pomoci
ve vztahu se stala změna
z moře lásky je jen pěna
z princezničky děťátkem
z růže květu poupátkem
pečuj o svou růži planou
nebo řekni nashledanou
princezna však tohle nechce
ale nepečuj se říká lehce
když padáš přitom na kolena
princezna však chce být žena
temná mlha kolem sedá
princ ten v sobě sílu hledá
na prameni štěstí jejich
sedí žába směje se jim
ani za slzy ho nedá
princ to břímně neuzvedá
zpátky to už nejde
den se dnem se sejde
a princ na bílém koni
už nechce mít strach oni
do světa odejde
princeznička maličká
strne žalem celičká
nová prázdná světnička
zbude jenom pro ni
slzy v ní jen roní
sama malá maličká
sama malá maličká
sama malá maličká
hořce pláče bolestí
nač bylo tolik neštěstí
záclonky s luční květenou
bolesti jsou jen ozvěnou
ona hledá cestu z bolesti
hledá štěstí v neštěstí
hledá svoji sílu zpět
však dny jdou tiše pořád vpřed
neustrnul svět, uvadnul jen květ
jinde jiná maličká
jinde jiná jiskřička
princ nevrátí se zpět
jedno malé děvčátko
radost mělo, vše co chtělo
ale to zmizelo zakrátko
tak to bylo pohádko
V jeden pěkný den
Když si vyšlo ven
bloumalo se
toulalo se
a jak slunce zašlo
prince našlo
a už byli spolu jen
Děvče
přešlo z města do města
jak by byla nevěsta
spolu
bydlení si velebili
však velký krajíc ukrojili
už ruce měli od těsta
matka snažíc radu dát
synáčka si obstarat
při nich stála
rokovala
Ach ty drahé devčátko
než budeš mít děťátko
ten tvůj můj drahý
jeví málo snahy
víc zapřáhni mé robátko
každý správný hezký byt
záclony by snad měl mít
a ty podlahy, ty se musí vyměnit!
a řekni mu ty maličká
že v sprše chybí dlaždička
a co tahle světnička
ta je špatná celičká
vše musíme pozměnit
A než podlahy se vymění
ty mé málé stvoření
budeš bydlet nakrátko
u nás doma robátko
to jest správné řešení
ach ano, řekne matičce
steskem sykne kratičce
na milého podívá se
chlácholí se v očích kráse
však nejistota rozepníná se
je ve slepé je uličce
ne, ach ano drahý, všechno bude
však mě zas tak neubude
princezna jsem tvoje malá
vše pro tebe bych udělala
však ty pro mě též
tak to je, když miluješ
jednou jistě přijde klid
jen to tady dotvořit
ku oku tvojí matičky
ku oku tvoji babičky
pak budem spolu
štasti mladí
budem rádi
život nám to vynahradí
Však čas běžel jak to umí
a vzlyk zazníval za svitu luny
děvčátko u cizí matky
zažívalo samé zmatky
nikdo mu tam nerozumí
chtělo jenom vlastní klid
snad stačí samo na uklid
umí vyprat
samo ustlat
samo napéct, navařit
dny bežely
a rostla zlost
soukromí
nebylo dost
z lásky objeť pro druhého
ze své stezky sešla pro milého
věčně čekat, trpět nejde
než lepší časy objeví se
velkoryse z citu sejde
první hádky projeví se
bez těch se to neobejde
slovo střídá slovo zlé
křivda jen tak nespadne
když objeví se naděje
spíš smutnou píseň zapěje
Proč se na mě nesměje?
Proč u srdce mě nehřeje?
Proč nám štestí nepřeje?
Co sklidím
to zaseje
než do svého se vrátili
už kousek sebe ztratili
princeznička maličká
ochořela celičká
ubylo ji na síly
princ na bílém koni
oči stranou kloní
smutek v novém bytě
roztahuje sítě
záclony jim cloní
princeznička ta se snaží
brečí, peče, stále vaří
ptá se květů jetele
proč jim není vesele
jetelíček ten ji praví
že jim oboum chybí zdraví
zdraví v duši, zdraví v těle
To je celé
necítit se jako v hrobě
necítit se jako v cele
nemít v sobě nepřítele
malá v princi hledá štěstí
však v květech růží vidí klestí
špatné sobě nesou zvěsti
jejich city na rozcestí
utrápeně stojí
dále cesty vedou dvojí
už sami sobě nerozumí
oba dělají co umí
kolem sebe tiše krouží
něco jejich duše souží
komu, kdo, co a jak dluží
pro sebe natrhali se už růží
pro druhého, pro sebe
snaží vzletět do nebe
skok ze skruží
do kaluží
tam jen bláto
chladí kůži
devčátko
úsměvu už nemá
ze smutku je němá
princ ze strachu o ni
i slzičky roní
neřekl by větu
by neublížil květu
moc se bojí o ni
jak děvčátko chřadne
láska kolem vadne
princ se taky trápí
zlé myšenky ho lapí
všechno kolem chladne
když zem snížek pokryje
princ ten stále smutný je
cití se moc na vině
že stále ubližuje květině
kroupy, skřeky, hadí nožky
strach se vryje do pokožky
tak svět vyřknul zaklínadlo
a děvčátko dál žalem vadlo
a tak se všeho děvče bálo
že z princezny se dítě stalo
nemoc střídá nemoci
dítě samo bez moci
hledá v princi pomoci
ve vztahu se stala změna
z moře lásky je jen pěna
z princezničky děťátkem
z růže květu poupátkem
pečuj o svou růži planou
nebo řekni nashledanou
princezna však tohle nechce
ale nepečuj se říká lehce
když padáš přitom na kolena
princezna však chce být žena
temná mlha kolem sedá
princ ten v sobě sílu hledá
na prameni štěstí jejich
sedí žába směje se jim
ani za slzy ho nedá
princ to břímně neuzvedá
zpátky to už nejde
den se dnem se sejde
a princ na bílém koni
už nechce mít strach oni
do světa odejde
princeznička maličká
strne žalem celičká
nová prázdná světnička
zbude jenom pro ni
slzy v ní jen roní
sama malá maličká
sama malá maličká
sama malá maličká
hořce pláče bolestí
nač bylo tolik neštěstí
záclonky s luční květenou
bolesti jsou jen ozvěnou
ona hledá cestu z bolesti
hledá štěstí v neštěstí
hledá svoji sílu zpět
však dny jdou tiše pořád vpřed
neustrnul svět, uvadnul jen květ
jinde jiná maličká
jinde jiná jiskřička
princ nevrátí se zpět
