2016
Krajina je pro mě prostor mluvících tvarů, které mají energii. Fascinují mě malé části na jejichž základě poté dokážeme vyhodnotit, čím tyto malé části byly ještě před tím, než se rozpadly. Zkoumala jsem prostředí, které je nějakým způsobem strukturováno a hledala jsem vztahy mezi těmito strukturami a hranicemi. Zajímá mě rozčlenění, které se neděje náhodou. Člověk má sklon k tomu vymezovat, rozčleňovat, stanovovat rozdíly a vnitřně mapovat prostředí. Asi máme snahu vytvářet určitý dokonalý systém. Při přecházení z místa na místo v hlavě většinou utkví pouze cíl, který je pro člověka zásadní. Mě zde fascinuje situace, že mohu napojovat další část, tam kde byla předchozí utržena. Budu si tak moci zpětně přečíst trasu, kterou jsem ušla a budu mít možnost obnovovat staré cesty. Je jasné, že se nevyhnu opakování stejných míst, protože místa můžeme navštěvovat nespočetněkrát a pokaždé je vnímáme jinak, tak jako nás místo vnímá jiným způsobem. Zabývala jsem se zde i čárou, která je konstrukčním prvkem toho, jak věci kolem sebe vnímáme. Díky ní máme schopnost, vtisknout svým představám jasný tvar. Linie okolo nás mohou mnoho prozdradit, i když ve skutečnosti je kolem sebe nevnímáme. Čárou to vlastně vše začalo. Čára má mnoho výrazů. Ohraničuje a ukazuje rozdílnost , ale hlavně je schopna narace.
