2014
Občas mám pocit, že jsme jenom třtinami klátícími se ve větru. Potácíme se prázdnotou mezi nebem a zemí. Je důležité, si tuto prázdnotu uvědomovat a věřit, že čím je větší, tím ze sebe více vydává. Právě tento prostor je plný dění a života. Jsme to my, co bychom ho měli naplňovat. V tomto projektu jsem se snažila pochopit vztah mezi nebem a zemí, protože právě tyto dvě říše jsou pro všechny společné. Zkoumala jsem jejich hranice a společnou rovnováhu. Zjistila jsem, že nebe a země žádné hranice neoddělují. Jsou to vlastně dvě naprosto odlišné říše. Nebe je říše, která se umí sklonit a Země je říše, která umí žít v pokoře. Ale vědí, že jedna bez druhé by nemohla existovat. My jsem klátící se třtiny, které mají zapuštěné kořeny hluboko v zemi a občas pozvednou hlavu k nebi. Právě my jsme tím spojovacím článkem mezi nebem a
zemí. Stojíme nohama na zemi a zároveň máme hlavu v oblacích.