2014
Paradokumentární film o fiktivní deathfolkové subkultuře, která jej o sobě sama natáčí. Subkultuře, která se ještě ani nestihla narodit a už zemřela. Spolupráce s Jakubem Orlem Tomášem.
Film o subkultuře, která v blackfieldu uprostřed města nedokáže přežít nezávisle na civilizaci, ačkoliv se o to hrdě avšak slepě pokouší. Silná kultura zatlačuje outsidery, slabší zastaralé kmeny hlouběji do "pralesa", do periferie a do svého nevědomí. Sledujete vnitřní konflikt hrdiny mezi sentimentální romantikou a stupňovanou agresí a beznadějí.

Nezapomínejme ovšem na komickou rovinu filmu, která spočívá v nesmyslnosti konání, ano, marnosti pachtění protagonistů filmu. Herecká komika Markéty Wagnerové spočívá údajně v zobrazení toho, co na sobě namá ráda. Dále se zjevuje v situačním gagu ale tone v temnotách toho, co se s gagem stane, když je gag příliš příliš dlouhý. Tu se divák zpravidla začne nudit, ovšem divák, který přijme hru s pozorností, kterou film vyvolává je zatažen do významové hry donebevolajícího nesmyslu hrdinů filmu v paralele ke každodenním projevům obyvatel města. Je to nekončící klukovská hra, jsme svědky a účastníky jejich dobrodružných výprav, alotrií a fantasií. Pro srovnání bylo velmi zajímavé hovořit s člověkem, který skutečně v této oblasti za bývalým rosickým nádražím v Brně podobné situace kdysi zažíval. Poprvé se opil, kóřil svoje první cigáro, sváděl boje s jinými partami. (černovičtí = blackfedi, atd.)

Protagonisté, tyto postavy fiktivní subkultury se podobají bezdomovcům obývajícím trosky místní zahrádkářské kolonie, napodobují zahrádkáře ze zbylé části kolonie, fungují jako místní gang. Denní zábava výrostků dostává mnohovrstevnatost díky podivným hábitům. Při troše fantasie vidíme děti hipíků, důsledky revoluce lásky, loupežníky, hrdiny amatérského fantasyfilmu, utápějící se ve svých světech – primitivy (slepý článek) z úsvitu lidského druhu.

Pro všechny výše jmenované subkultury je charakteristická vykořeněnost. Tu se ve filmu daří jedinečně zobrazit, zejména v poslední scéně, kdy tlupa útočí na stromek, obklíčí jej, zapálí a bije. Vykořeněnost uvozuje nezacílenost mužské destruktivní energie, proto se zde vybíjí v zástupných činnostech, které nedávají valný smysl.  Útok paradoxně vzchází z jejich konfliktu s moderní civilizací.

(oficiální text spoluautora)