2012
Hnutí Nehnutí je projekt orientovaný na textovou formu umění. S velkou oblibou využíváme byrokratických forem různých grantů, žádostí a podobně. Zajímavé bylo, že náš grant na pastelky Jubogrip plus ořezávátko za 381 korun nevyšel, ale dokonce jsme byli málem nahnáni do disciplinárního řízení pro urážku instituce. Kritika institucí nás však zajímá jen pramálo, alfou a omegou našeho snažení je hledání krásy. Uvedu zde jediný příkad naší práce, a to divadelní hru pro fotopapír, kterou jsme mu přednesli při exponování jednotlivých slov názvu hry. Každé slovo má za sebou jeden dialog Hnutí s Nehnutím. Spolupráce s Viktorem Jelenem a Annou Tesařovou.
JE:
Hnutí : První bylo slovo.
Nehnutí : A to slovo bylo Být.
Hnutí : Maniefstací toho slova byl bod.
Nehnutí : Prostý částí, velikosti, měl jen polohu. Poloha ale neznamená vůbec nic.
Hnutí : Leda že by byla další poloha se kterou by bylo možné tu první porovnat.
Nehnutí : Myslím že my dva si budeme rozumět.
TO:
Hnutí : A byl bod druhý.
Nehnutí : No a v tu chvíli vzniklo kvantum. První chyba již při druhém slově.
Hnutí : Však nebylo s čím poměřovat. Dokonce i vzniklá přímka, či paprsek může být nehybný.
Nehnutí : Jenže zde už byla tendence rozširovati se. Když se rozhlédneš po svém současném životě, jsi spokojeno, jak to dopadlo?
Hnutí : Nehybnost Závojů Negativna sice zplodila pontenciál existence a proces, jehož jsme nyní součástí, ale věřím, že celé Jsoucno pulsuje a později se zase vrátí k Velké Strnulosti.
Nehnutí : A takto bude pulsovati navždy.
Hnutí : Vidíš to moc černě.
BÍLÝ:
Hnutí : A bylo světlo.
Nehnutí : To jo (nespokojeně).
Hnutí : Schválně kvuli tobě jsem přeskočilo celou tu záležitost s body a jsi stále nespokojené? Jen považ zrovna jsme mohli rozebírat planimetrickou geometrii.
Nehnutí : To je pravda, ale pojďme se k bodům ještě vrátit. Podívej se na oblohu. Vidíš ty bílé tečky?
Hnutí : Ano, hvězdy od časů velkého třesku urazily desítky, stovky miliard let prostoru. Celý vesmír se rozpíná.. (Hnutí je přerušeno Nehnutím)
Nehnutí : Počkej. Mám jinou teorii. Nehýbeme se. A ty bílé body na obloze nejsou hvězdy. Teda můžeme jim tak říkat, ale nejsou to obrovské žhavé koule putující prostorem.
Hnutí : To je zajímavé. A čím tedy jsou?
Nehnutí : Celá naše planeta má okolo sebe obšitou vrstvu černé látky.
Hnutí : Jako ozónovou vrstvu z látky ?
Nehnutí : Jo, přesně tak. A ty tečky jsou jen dírky v ní. Za tou látkovou vrstvou už není nic jiného, než nekonečná záře.
Hnutí : Takže měsíc je veliká vystřihnutá díra, která ale není ustřihnutá úplně a zbytek látky tam jen tak plandá..
Nehnutí : O všechno se stará jen jeden švadleňák, říkám mu Šváďa, kterej tam nahoře jezdí na čtyřkolce a snaží se všechno zase přišít zpátky, když se to někde roztrhne.
Hnutí : Tak to musí svádět nekonečný souboj s bouřkami. Když bouřka roztrhne naší černou atmosféru, říká se tomu blesk.
Nehnutí : A pro všechnu tu práci nikdy nestihne odstřihnout ten měsíc.
Hnutí : (ještě jednou vykoukne z okna) To je krása....
PAPÍR:
Nehnutí : Nebo tohle. Podívej se třeba na tuhle fotografii (vyndá z vody fotografii s nápisem PAPÍR). Co tam vidíš?
Hnutí : Vidím, fotopapír na kterém se před chvilkou objevil nápis PAPÍR. Už ale začínám tušit, že ne všechno je tak jak to vypadá.
Nehnutí : Byly potřeba čtyři zdroje světla, než jsi uvidělo tento obraz. Jedno světlo vystřelilo ze slunce a od předlohy vyrazilo pootočit částečky stříbra na filmovém materiálu. Druhé vyrazilo ze žárovky zvětšováku skrze materiál na papír a přitom všem byly obě prosvícené žárovkou číslo dvě, zato červeným světlem. A poslední světlo vyrazilo ze žárovky tady nahoře, odrazilo se od Papíru do tvého oka.
Hnutí : Vznikla tak síť nesmírně rychlých pohybů, díky níž teď mohu vidět tento obraz. To samé světlo se teď odráží tam a zpátky mezi našima očima a všude okolo.
Nehnutí : Pořád zde zůstává fakt, že foton je kvantová částice. A kvantum je nevypočitatelné. Pojalo jsem podezdření, že latentní obraz je jediný pravdivý. Jinak řečeno nemůžeme niak zjistit, jestliže na fotografii vidíme opravdu to co tam je. Světlo s námi hraje špinavou hru.
Hnutí : Kvantovým bytostem asi nikdy neporozumíme, ale jedno je jisté. Nesou ssebou poselství o pohybu v čase. A nebo naopak tajemství Nehnutí.
Nehnutí : Myslím, že nejbezpečnější bude zhasnout. //zhasnou//
Nehnutí pokračuje: Anebo jsem ti jenom lhalo.
KTERÝ:
Hnutí : Fotografie je médium zahleděné samo do sebe.
Nehnutí : Je a není. Když je, tak se nevyhne obecné tendenci rozšiřovati se, přemýšlí a filosofuje sama nad sebou. Sedíš před ní, hlavu prostou pohybů myšlenek a ona tě pozoruje coby svojí předlohu a vymýšlí jak se přesunout prostorem a zaujmout tvoje místo, nebo jinak evolvovat.
Hnutí : A když není, tak je na vyhození. Máme tu dvě fotografie a pouze jejich sloučením získáme obraz poutavý i hluboký zároveň.
Nehnutí : Jedna hloupá a prázdná a druhá vychytralá a zlá. Obě ale mohou být krásné.
Hnutí : Všechno závisí jen na nás. Žádný vztah nemůže vydržet, když se partneři nedoplňují. Někdy si připadáš chytřejší, nebo citlivější než ten druhý, připadá ti, že ti hrozně škodí, přitom ti ale jen nevědomky ukazuje, kde máš limity na kterých je třeba pracovat.
Nehnutí : Takže i přiblblý selfíčko tvojí spolužačky ze základky, která právě objevila kouzlo instagramu ti jen nastavuje zrcadlo.
Hnutí : Musíme si dávat pozor hlavně na tu druhou.
Nehnutí : Pomalu nám ukusuje kousky mozku zodpovědné za kritické myšlení a může být schovaná kdekoli. Například v tomto scénáři.
ČEKÁ:
Nehnutí : Fotografie je obraz nehnutý.
Hnutí : Všechno v tomto vesmíru se hýbe, ale světelné vlnění, nebo snad částice, jsou nejrychlejší ze všech.
Nehnutí : Každý pohled na fotografii je pohledem do minulosti. Dokonce do několika. Jednou například zjistíme, jak obraz pravděpodobně vypadal, než světlo odražené od fotky dopadlo do našeho oka.
Hnutí : A jednou zase půjdeme lovit to nejstarší hvězdné světlo, budeme se předhánět kdo chytí starší. Necháme si v cívkách zavinuté miliardy světelných let.
Nehnutí : Budeme nehybně sedět před fotografiemi sami sebe jako by to byly zrcadla a budeme meditovat o kamenech.
NA:
Nehnutí : Zastavme Newtonovo vědro, roztočme nebe s hvězdami a dokážeme, že neexistují odstředivé síly.
Hnutí: -i pohyb vědra lze chápat relativně, za setrvačnost je zodpovědný celý vesmír.
Nehnutí: Všechny pohyby jsou relativní. Kyvadla se synchronizují, houpáme se s nimi v iluzi nehybnosti!
Hnutí: Všechen smysl je iluzivní, poetické není nutně smysluplné a krásné nemusí být vnímatelné.
Nehnutí: Úhel dopadu a úhel odrazu je vždy stejný.
Hnutí: Však stačí změnit hustotu prostředí, kterým světlo prochází a ono se láme v jiných roztodivnějších úhlech. To stejné platí pro vnímání krásy.
Nehnutí: Jsme tu jen my dva. My určujeme co je krásné a co není.
Hnutí: My jsme vědro a vesmír.
Nehnutí: Ano, bez hnutí setrváváme na místě a odstřeďujeme pouze svoje myšlenky, které se skrze tento rozhovor přepsaný na papíře roztáčí v hlavě čtenáře.
Hnutí: Obraz usměrňuje tok jeho myšlenek a zasazuje ho do kontextů minulosti.
Nehnutí: Všechno už se stalo naposledy.
POPSÁNÍ:
Nehnutí: To je na tom nejsmutnější. Pořád jen mluvíme, mluvíme, přemýšlíme a zatím jsme zapoměli jen se dívat se a cítit.
Hnutí: Četlo jsem a četlo.. Oči z papíru pokračovaly dál a přečetlo jsem stůl. Zeď. Obrazy. Žárovku. Svoje nové šaty, imaginárního koně, ubalenou cigaretu a teď v plicích jsem nalezlo dýni.
Nehnutí: A tam někde mezi světy...šedý kámen.
Hnutí: Ten co vzniká třením čuráka a hovna.
Nehnutí: To je na tom to nejsmutnější (oba pláčou).
ČTRNÁCTI:
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
SLOVY:
Hnutí: Rozhovor beze slov.
Nehnutí: Slova bez obrazů.
Hnutí: Obrazy beze slov.
Nehnutí: Slova bez významu.
Hnutí: Nejlepší je mluvit o tom, že není potřeba mluvit vůbec.
Nehnutí: Nejlepší je nemluvit o mluvení a mlčeti o nemluvení.
Hnutí: Lidská řeč je absolutně zbytečná.
Nehnutí: Používáme ji právě proto, že je zbytečné jí cokoli sdělovat.
Hnutí: Sdělovat to řečí je zbytečné.
Nehnutí: Ne.
Hnutí: Je to nezbytné?
Nehnutí: Je to zbytečné.
Hnutí: Můžeš to zopakovat?
Nehnutí: Ne. Jsem si jist.
Hnutí: Můžeš zopakovat čtrnáct posledních souhlásek? Ke které organizaci patříš?
Nehnutí: Nepatřím k žádné organizaci, vyhraňuji se vůči všem organizacím, už jsem mluvilo moc.
Hnutí: Společnost o tom ví?
Nehnutí: Princip.
Hnutí: Co?
Nehnutí: Princip.
Hnutí: Aha.
Nehnutí: My dva si asi budeme rozumět.
PŘI:
Hnutí: Fotografie je obraz nahnutý..
Nehnutí: Jak hodnotíš fakt, že si tady povídáme o fotografii na základě něčího zadání?
Hnutí: Hodnotím, nehodnotím, hodnotím, nehodnotím, hodnotím, nehodnotím.. (utrhává kousky fotopapíru a háže je na zem)
Nehnutí: Mě se zdá že je okolo toho tématu spoustu zajímavého.
Hnutí: Všechny logické i nesmyslné konstrukce vedou sem. Je to zvláštní a zároveň trochu smutné.
Nehnutí: Šílenství čeká schováno za všemi těmito intelektuálními konstrukty, jen nemnozí ho dokážou vyvážit svojí upřímností a dobrotou tak, aby se neutopili v kompenzacích vlastních frustrací v nekonečném reinkarnačním protokolu.
Hnutí: Zapomělo jsi na mrkev. Obrovskou mrkev plující vesmírem. Jednou narazí do Země a zaboří se do ní jako meteorit.
Nehnutí: Myslíš, že je to možné?
Hnutí: Probrali jsme už skoro všechno, takže jo. Tak trochu.
Nehnutí: Asi tak nula celá nula nula a tak dále.
Hnutí: Přesně tak a v tu chvíli to není nula celá nula nula a tak dále ale my dva plus nula celá nula nula a tak dále. Potenciál nabytý novou motivací.
Nehnutí: Krása je relativní pojem.
Hnutí: Pojmový svět je relativní.
Nehnutí: Nemůžu nesouhlasit ?
ČEKÁNÍ:
Hnutí: Ve čtrnácti jsem se poprvé pohnulo.
Nehnutí: Neuvěřitelné.
Hnutí: Všichni jsme mrknuli najednou ve stejný okamžik. Seděli jsme každý na židličce na velkém fotbalovém stadionu a uprostřed byla svíčka. Zhasnula.
Nehnutí: Když pomyslím na to, že se to v budoucnu stane ještě jednou, cítím silný pocit nostalgie.
Hnutí: Už to nebude dlouho trvat. Bude to náš poslední pohyb.
Nehnutí: Už se těším.
Hnutí: Víš co je zajímavé? Můžeme si toto čekání ukrátit. Naučím tě cestovat časem. Říká se tomu Paradox Andromedy. Andromeda je galaxie, ale na obloze ji můžeme vidět jako hvězdu, jen je trošku rozmazanější. Je to nejvzdálenější objekt, který můžeme okem vidět, proto se uvádí jako příklad. Představ si, že jedeš na valníku taženém osmi prasaty směrem k ní. A já zase jedu na koni na druhou stranu. Sedím na něm obráceně a taky pozoruju Andromedu. Rychlost světla je neměnná. To znamená, že ten kdo jede směrem od Andromedy, teda já, tu rychlost jistým způsobem zvyšuje a ty zase zpomaluješ. V moment kdy se potkáme nám sice připadá, že vidíme to stejné, jenže moje Andromeda je Andromeda v minulosti a ta tvoje je Andromeda v budoucnosti. No a takhle je to se vším!
(kývá se dopředu a dozadu před nápisem ČEKÁNÍ)
Minulost současnost i budoucnost existují zároveň. Tojesranda !
Nehnutí: Hele dej u toho hlavu na stranu, zmátneme mozek!
(Nehnutí se k němu přidá a oba mají radost)
NA:
Nehnutí: Plazí se na koňských nohách, z prava doleva, z minulosti do budoucnosti. Co to je?
Hnutí: Je to klika na který je izolepou přilepená lžička na heroin na který je přiškvařená CF karta s SD slotem?
Nehnutí: Je to bloček na poznámky. Když do něj napíšeš Želvuška Želvuška Želvuška tak se můžeš změnit na želvušku.
Hnutí: Nebo si můžeš připevnit na krk jojo, krouživým pohybem těla ho roztočit, zastavit se a pak sleduješ co s tebou dělá když se dusíš.
Nehnutí: A víš jak spustit sametovou revoluci? Musíš se nalíčit jako japonská lolitka, mít na sobě kroj z jižní moravy, soudcovskou paruku a houpat se jako šílenec na houpačce vyrobený z pneumatiky a potřený špenátem.
Hnutí: Zabít americkýho vojáka napůl mixérem na puding a dream machine gramofonem!
Nehnutí: Ale pozor, když to přeženeš s chlastánim a je ti moc horko tak se můžeš přehřát a vypařit se. Nebo uschnout.
Hnutí: Až si jednou uděláš hliníkový pití (předvádí v přehnané pozici jak ho pije) budu tě potřebovat.
Nehnutí: Nevím, jsem všude a nikde. Budu ve svém tajném kabinetě. Je za místností určenou k vystavování nalezených kreseb. Ředitel je těstovina a vejde se do dlaně. Najdi ho a on ti poradí jak postupovat dál.
Hnutí: To je ten chlápek co za rohem bubnuje propiskama do hrnců?
Nehnutí: Oni mu ti doktoři neopravili tu tužku?
Hnutí: Nevím vidím jen jakoby kroužkem, pamatuju si jen jeho tlustý kotníky, který se střídavě mění na puzzle a hromady másla. Ale víš jak to je. Každej to všechno vidí trochu jinak. Někdo jako květináče zalitý indickýma omáčkama, pod jabloňí co má místo jablek netopýry, zbytky gotických portálů, vytvarovaný z hlíny erozí potoka, tenisový turnaj se sweet pants pravidly, tvojí tlustou manželku, která porodila koťátko, nebo výjev ze světa mrtvých kde píchneš klacíkem do klíšťete, ze kterýho vyleze taková hnusná slizská sračka, kolem který proleze májka velká jako hot dog, zaleze pod skálu, okolo který projde ženská co vede hnědou krávu, mezi stromama ověšenýma kožešinama ji podřízne a v moment kdy ji začne stahovat z kůže tak k ní přijjde obrovskej válečník v kožený zbroji a rohatý přilbě a rozpáře jí břicho. Všechno okolo začne hořet a stádo dobytka s hořícíma kopytama všechno zadupe do země.
Nehnutí: Tyhle zážitky z jiných dimenzí mi pomáhají kompenzovat obyčejnost běžného života.
Hnutí: Tyvole už je skoro čtrnáct nula nula!
DIALOG:
Nehnutí : Dialog je možné beze všeho kdykoli ukončit.
Hnutí : První bylo slovo.
Nehnutí : A to slovo bylo Být.
Hnutí : Maniefstací toho slova byl bod.
Nehnutí : Prostý částí, velikosti, měl jen polohu. Poloha ale neznamená vůbec nic.
Hnutí : Leda že by byla další poloha se kterou by bylo možné tu první porovnat.
Nehnutí : Myslím že my dva si budeme rozumět.
TO:
Hnutí : A byl bod druhý.
Nehnutí : No a v tu chvíli vzniklo kvantum. První chyba již při druhém slově.
Hnutí : Však nebylo s čím poměřovat. Dokonce i vzniklá přímka, či paprsek může být nehybný.
Nehnutí : Jenže zde už byla tendence rozširovati se. Když se rozhlédneš po svém současném životě, jsi spokojeno, jak to dopadlo?
Hnutí : Nehybnost Závojů Negativna sice zplodila pontenciál existence a proces, jehož jsme nyní součástí, ale věřím, že celé Jsoucno pulsuje a později se zase vrátí k Velké Strnulosti.
Nehnutí : A takto bude pulsovati navždy.
Hnutí : Vidíš to moc černě.
BÍLÝ:
Hnutí : A bylo světlo.
Nehnutí : To jo (nespokojeně).
Hnutí : Schválně kvuli tobě jsem přeskočilo celou tu záležitost s body a jsi stále nespokojené? Jen považ zrovna jsme mohli rozebírat planimetrickou geometrii.
Nehnutí : To je pravda, ale pojďme se k bodům ještě vrátit. Podívej se na oblohu. Vidíš ty bílé tečky?
Hnutí : Ano, hvězdy od časů velkého třesku urazily desítky, stovky miliard let prostoru. Celý vesmír se rozpíná.. (Hnutí je přerušeno Nehnutím)
Nehnutí : Počkej. Mám jinou teorii. Nehýbeme se. A ty bílé body na obloze nejsou hvězdy. Teda můžeme jim tak říkat, ale nejsou to obrovské žhavé koule putující prostorem.
Hnutí : To je zajímavé. A čím tedy jsou?
Nehnutí : Celá naše planeta má okolo sebe obšitou vrstvu černé látky.
Hnutí : Jako ozónovou vrstvu z látky ?
Nehnutí : Jo, přesně tak. A ty tečky jsou jen dírky v ní. Za tou látkovou vrstvou už není nic jiného, než nekonečná záře.
Hnutí : Takže měsíc je veliká vystřihnutá díra, která ale není ustřihnutá úplně a zbytek látky tam jen tak plandá..
Nehnutí : O všechno se stará jen jeden švadleňák, říkám mu Šváďa, kterej tam nahoře jezdí na čtyřkolce a snaží se všechno zase přišít zpátky, když se to někde roztrhne.
Hnutí : Tak to musí svádět nekonečný souboj s bouřkami. Když bouřka roztrhne naší černou atmosféru, říká se tomu blesk.
Nehnutí : A pro všechnu tu práci nikdy nestihne odstřihnout ten měsíc.
Hnutí : (ještě jednou vykoukne z okna) To je krása....
PAPÍR:
Nehnutí : Nebo tohle. Podívej se třeba na tuhle fotografii (vyndá z vody fotografii s nápisem PAPÍR). Co tam vidíš?
Hnutí : Vidím, fotopapír na kterém se před chvilkou objevil nápis PAPÍR. Už ale začínám tušit, že ne všechno je tak jak to vypadá.
Nehnutí : Byly potřeba čtyři zdroje světla, než jsi uvidělo tento obraz. Jedno světlo vystřelilo ze slunce a od předlohy vyrazilo pootočit částečky stříbra na filmovém materiálu. Druhé vyrazilo ze žárovky zvětšováku skrze materiál na papír a přitom všem byly obě prosvícené žárovkou číslo dvě, zato červeným světlem. A poslední světlo vyrazilo ze žárovky tady nahoře, odrazilo se od Papíru do tvého oka.
Hnutí : Vznikla tak síť nesmírně rychlých pohybů, díky níž teď mohu vidět tento obraz. To samé světlo se teď odráží tam a zpátky mezi našima očima a všude okolo.
Nehnutí : Pořád zde zůstává fakt, že foton je kvantová částice. A kvantum je nevypočitatelné. Pojalo jsem podezdření, že latentní obraz je jediný pravdivý. Jinak řečeno nemůžeme niak zjistit, jestliže na fotografii vidíme opravdu to co tam je. Světlo s námi hraje špinavou hru.
Hnutí : Kvantovým bytostem asi nikdy neporozumíme, ale jedno je jisté. Nesou ssebou poselství o pohybu v čase. A nebo naopak tajemství Nehnutí.
Nehnutí : Myslím, že nejbezpečnější bude zhasnout. //zhasnou//
Nehnutí pokračuje: Anebo jsem ti jenom lhalo.
KTERÝ:
Hnutí : Fotografie je médium zahleděné samo do sebe.
Nehnutí : Je a není. Když je, tak se nevyhne obecné tendenci rozšiřovati se, přemýšlí a filosofuje sama nad sebou. Sedíš před ní, hlavu prostou pohybů myšlenek a ona tě pozoruje coby svojí předlohu a vymýšlí jak se přesunout prostorem a zaujmout tvoje místo, nebo jinak evolvovat.
Hnutí : A když není, tak je na vyhození. Máme tu dvě fotografie a pouze jejich sloučením získáme obraz poutavý i hluboký zároveň.
Nehnutí : Jedna hloupá a prázdná a druhá vychytralá a zlá. Obě ale mohou být krásné.
Hnutí : Všechno závisí jen na nás. Žádný vztah nemůže vydržet, když se partneři nedoplňují. Někdy si připadáš chytřejší, nebo citlivější než ten druhý, připadá ti, že ti hrozně škodí, přitom ti ale jen nevědomky ukazuje, kde máš limity na kterých je třeba pracovat.
Nehnutí : Takže i přiblblý selfíčko tvojí spolužačky ze základky, která právě objevila kouzlo instagramu ti jen nastavuje zrcadlo.
Hnutí : Musíme si dávat pozor hlavně na tu druhou.
Nehnutí : Pomalu nám ukusuje kousky mozku zodpovědné za kritické myšlení a může být schovaná kdekoli. Například v tomto scénáři.
ČEKÁ:
Nehnutí : Fotografie je obraz nehnutý.
Hnutí : Všechno v tomto vesmíru se hýbe, ale světelné vlnění, nebo snad částice, jsou nejrychlejší ze všech.
Nehnutí : Každý pohled na fotografii je pohledem do minulosti. Dokonce do několika. Jednou například zjistíme, jak obraz pravděpodobně vypadal, než světlo odražené od fotky dopadlo do našeho oka.
Hnutí : A jednou zase půjdeme lovit to nejstarší hvězdné světlo, budeme se předhánět kdo chytí starší. Necháme si v cívkách zavinuté miliardy světelných let.
Nehnutí : Budeme nehybně sedět před fotografiemi sami sebe jako by to byly zrcadla a budeme meditovat o kamenech.
NA:
Nehnutí : Zastavme Newtonovo vědro, roztočme nebe s hvězdami a dokážeme, že neexistují odstředivé síly.
Hnutí: -i pohyb vědra lze chápat relativně, za setrvačnost je zodpovědný celý vesmír.
Nehnutí: Všechny pohyby jsou relativní. Kyvadla se synchronizují, houpáme se s nimi v iluzi nehybnosti!
Hnutí: Všechen smysl je iluzivní, poetické není nutně smysluplné a krásné nemusí být vnímatelné.
Nehnutí: Úhel dopadu a úhel odrazu je vždy stejný.
Hnutí: Však stačí změnit hustotu prostředí, kterým světlo prochází a ono se láme v jiných roztodivnějších úhlech. To stejné platí pro vnímání krásy.
Nehnutí: Jsme tu jen my dva. My určujeme co je krásné a co není.
Hnutí: My jsme vědro a vesmír.
Nehnutí: Ano, bez hnutí setrváváme na místě a odstřeďujeme pouze svoje myšlenky, které se skrze tento rozhovor přepsaný na papíře roztáčí v hlavě čtenáře.
Hnutí: Obraz usměrňuje tok jeho myšlenek a zasazuje ho do kontextů minulosti.
Nehnutí: Všechno už se stalo naposledy.
POPSÁNÍ:
Nehnutí: To je na tom nejsmutnější. Pořád jen mluvíme, mluvíme, přemýšlíme a zatím jsme zapoměli jen se dívat se a cítit.
Hnutí: Četlo jsem a četlo.. Oči z papíru pokračovaly dál a přečetlo jsem stůl. Zeď. Obrazy. Žárovku. Svoje nové šaty, imaginárního koně, ubalenou cigaretu a teď v plicích jsem nalezlo dýni.
Nehnutí: A tam někde mezi světy...šedý kámen.
Hnutí: Ten co vzniká třením čuráka a hovna.
Nehnutí: To je na tom to nejsmutnější (oba pláčou).
ČTRNÁCTI:
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
Hnutí: (mlčí)
Nehnutí: (mlčí)
SLOVY:
Hnutí: Rozhovor beze slov.
Nehnutí: Slova bez obrazů.
Hnutí: Obrazy beze slov.
Nehnutí: Slova bez významu.
Hnutí: Nejlepší je mluvit o tom, že není potřeba mluvit vůbec.
Nehnutí: Nejlepší je nemluvit o mluvení a mlčeti o nemluvení.
Hnutí: Lidská řeč je absolutně zbytečná.
Nehnutí: Používáme ji právě proto, že je zbytečné jí cokoli sdělovat.
Hnutí: Sdělovat to řečí je zbytečné.
Nehnutí: Ne.
Hnutí: Je to nezbytné?
Nehnutí: Je to zbytečné.
Hnutí: Můžeš to zopakovat?
Nehnutí: Ne. Jsem si jist.
Hnutí: Můžeš zopakovat čtrnáct posledních souhlásek? Ke které organizaci patříš?
Nehnutí: Nepatřím k žádné organizaci, vyhraňuji se vůči všem organizacím, už jsem mluvilo moc.
Hnutí: Společnost o tom ví?
Nehnutí: Princip.
Hnutí: Co?
Nehnutí: Princip.
Hnutí: Aha.
Nehnutí: My dva si asi budeme rozumět.
PŘI:
Hnutí: Fotografie je obraz nahnutý..
Nehnutí: Jak hodnotíš fakt, že si tady povídáme o fotografii na základě něčího zadání?
Hnutí: Hodnotím, nehodnotím, hodnotím, nehodnotím, hodnotím, nehodnotím.. (utrhává kousky fotopapíru a háže je na zem)
Nehnutí: Mě se zdá že je okolo toho tématu spoustu zajímavého.
Hnutí: Všechny logické i nesmyslné konstrukce vedou sem. Je to zvláštní a zároveň trochu smutné.
Nehnutí: Šílenství čeká schováno za všemi těmito intelektuálními konstrukty, jen nemnozí ho dokážou vyvážit svojí upřímností a dobrotou tak, aby se neutopili v kompenzacích vlastních frustrací v nekonečném reinkarnačním protokolu.
Hnutí: Zapomělo jsi na mrkev. Obrovskou mrkev plující vesmírem. Jednou narazí do Země a zaboří se do ní jako meteorit.
Nehnutí: Myslíš, že je to možné?
Hnutí: Probrali jsme už skoro všechno, takže jo. Tak trochu.
Nehnutí: Asi tak nula celá nula nula a tak dále.
Hnutí: Přesně tak a v tu chvíli to není nula celá nula nula a tak dále ale my dva plus nula celá nula nula a tak dále. Potenciál nabytý novou motivací.
Nehnutí: Krása je relativní pojem.
Hnutí: Pojmový svět je relativní.
Nehnutí: Nemůžu nesouhlasit ?
ČEKÁNÍ:
Hnutí: Ve čtrnácti jsem se poprvé pohnulo.
Nehnutí: Neuvěřitelné.
Hnutí: Všichni jsme mrknuli najednou ve stejný okamžik. Seděli jsme každý na židličce na velkém fotbalovém stadionu a uprostřed byla svíčka. Zhasnula.
Nehnutí: Když pomyslím na to, že se to v budoucnu stane ještě jednou, cítím silný pocit nostalgie.
Hnutí: Už to nebude dlouho trvat. Bude to náš poslední pohyb.
Nehnutí: Už se těším.
Hnutí: Víš co je zajímavé? Můžeme si toto čekání ukrátit. Naučím tě cestovat časem. Říká se tomu Paradox Andromedy. Andromeda je galaxie, ale na obloze ji můžeme vidět jako hvězdu, jen je trošku rozmazanější. Je to nejvzdálenější objekt, který můžeme okem vidět, proto se uvádí jako příklad. Představ si, že jedeš na valníku taženém osmi prasaty směrem k ní. A já zase jedu na koni na druhou stranu. Sedím na něm obráceně a taky pozoruju Andromedu. Rychlost světla je neměnná. To znamená, že ten kdo jede směrem od Andromedy, teda já, tu rychlost jistým způsobem zvyšuje a ty zase zpomaluješ. V moment kdy se potkáme nám sice připadá, že vidíme to stejné, jenže moje Andromeda je Andromeda v minulosti a ta tvoje je Andromeda v budoucnosti. No a takhle je to se vším!
(kývá se dopředu a dozadu před nápisem ČEKÁNÍ)
Minulost současnost i budoucnost existují zároveň. Tojesranda !
Nehnutí: Hele dej u toho hlavu na stranu, zmátneme mozek!
(Nehnutí se k němu přidá a oba mají radost)
NA:
Nehnutí: Plazí se na koňských nohách, z prava doleva, z minulosti do budoucnosti. Co to je?
Hnutí: Je to klika na který je izolepou přilepená lžička na heroin na který je přiškvařená CF karta s SD slotem?
Nehnutí: Je to bloček na poznámky. Když do něj napíšeš Želvuška Želvuška Želvuška tak se můžeš změnit na želvušku.
Hnutí: Nebo si můžeš připevnit na krk jojo, krouživým pohybem těla ho roztočit, zastavit se a pak sleduješ co s tebou dělá když se dusíš.
Nehnutí: A víš jak spustit sametovou revoluci? Musíš se nalíčit jako japonská lolitka, mít na sobě kroj z jižní moravy, soudcovskou paruku a houpat se jako šílenec na houpačce vyrobený z pneumatiky a potřený špenátem.
Hnutí: Zabít americkýho vojáka napůl mixérem na puding a dream machine gramofonem!
Nehnutí: Ale pozor, když to přeženeš s chlastánim a je ti moc horko tak se můžeš přehřát a vypařit se. Nebo uschnout.
Hnutí: Až si jednou uděláš hliníkový pití (předvádí v přehnané pozici jak ho pije) budu tě potřebovat.
Nehnutí: Nevím, jsem všude a nikde. Budu ve svém tajném kabinetě. Je za místností určenou k vystavování nalezených kreseb. Ředitel je těstovina a vejde se do dlaně. Najdi ho a on ti poradí jak postupovat dál.
Hnutí: To je ten chlápek co za rohem bubnuje propiskama do hrnců?
Nehnutí: Oni mu ti doktoři neopravili tu tužku?
Hnutí: Nevím vidím jen jakoby kroužkem, pamatuju si jen jeho tlustý kotníky, který se střídavě mění na puzzle a hromady másla. Ale víš jak to je. Každej to všechno vidí trochu jinak. Někdo jako květináče zalitý indickýma omáčkama, pod jabloňí co má místo jablek netopýry, zbytky gotických portálů, vytvarovaný z hlíny erozí potoka, tenisový turnaj se sweet pants pravidly, tvojí tlustou manželku, která porodila koťátko, nebo výjev ze světa mrtvých kde píchneš klacíkem do klíšťete, ze kterýho vyleze taková hnusná slizská sračka, kolem který proleze májka velká jako hot dog, zaleze pod skálu, okolo který projde ženská co vede hnědou krávu, mezi stromama ověšenýma kožešinama ji podřízne a v moment kdy ji začne stahovat z kůže tak k ní přijjde obrovskej válečník v kožený zbroji a rohatý přilbě a rozpáře jí břicho. Všechno okolo začne hořet a stádo dobytka s hořícíma kopytama všechno zadupe do země.
Nehnutí: Tyhle zážitky z jiných dimenzí mi pomáhají kompenzovat obyčejnost běžného života.
Hnutí: Tyvole už je skoro čtrnáct nula nula!
DIALOG:
Nehnutí : Dialog je možné beze všeho kdykoli ukončit.
