2014
site-specific instalace, festival Kukačka, Ostrava
Před každými volbami je veřejný prostor zahlcován politickými slogany, které okupují nejen většinu kapacity stávajících inzertních ploch, ale rozpínají se i mimo ně. Odmyslíme-li si obličeje lídrů a názvy stran, hesla splynou v jeden proud vzájemně zaměnitelných prázdných slov okořeněných porcí obecně běžně přijímaného rasismu. Některé z těchto prázdných či nenávistných vět jsem přepsala na dlouhé pruhy látek a umístila je do opuštěné, zarostlé a oplocené parcely v Mariánských Horách. Hesla, která se za normálních okolností snaží být co nejvíce v centru pozornosti, se tu ocitají na absolutní periferii, v karanténě proluky vzniklé po zbourání domů obývaných zpravidla lidmi, které arogantní politická dikce nazývá „nepřizpůsobivými“. Vedle této (pro neznalého návštěvníka) skryté roviny je místo působivé svou opuštěnou a depresivní, ale zároveň romanticky krásnou, tajemnou atmosférou. Místo za plotem zarostlé bylinami a stromy může evokovat ztracený ráj, stejně jako (v tomto případě) memento zmaru a pomíjivosti.
