2018
Kurátorská práce na výstavě fotografií lokálního žižkovského kronikáře Marka Siváka.
Marek Sivák je osmnáctiletý kluk, který se narodil a prožil celý život v ulici Zelenky Hájského na Žižkově, v okolí známé křižovatky Ohrada. Poznal jsem ho na začátku roku 2015, když jsem se nastěhoval do ulice vedle něj. Marek byl vždy mimořádně aktivní, jako "dítě ulice" trávil veškerý svůj čas touláním se po Praze. V jeho chování jsou charakteristické známky ADHD, tedy poruchy chování s hyperaktivitou, tatáž vlastnost mu ale dávala a dává mimořádnou schopnost dostat se na místa, kam se jiní nedostanou a získat to, co jiní nezískají. I proto by se daly nazvat jeho aktivity "sociální architekturou". Marek je také výjimečný v tom, že takřka nemá přátele mezi svými vrstevníky. Jeho parťáky na toulkách většinou tvoří postarší sousedé ze čtvrti, ať už příbuzní, místní lidé bez domova nebo tzv. dobrovolníci (oficiálně dobrovolníci Zahrádky na balkóně, jednoho z Markových projektů). Markovi nejvěrnější souputníci jsou tak Vratislav Roháč, člověk, který žil na ulici nebo v nepojízdném automobilu, než se stal součástí komunity autonomního centra Klinika nebo Franta "Countrymen", místní kytarista, vášnivý pejskař a volič KSČM.
Marek zvláštním způsobem kopíruje aktivity spjaté s neziskovým sektorem (oživování veřejného prostu, prospěšné sociální akivity atd.) a to v rámci projektů jako je Zahrádka na balkoně, Veřejná šatní skříň nebo stánek se vším možným na akci Zažít město jinak. Současně je tvůrcem i guerillových performativních akcí jako Květiny na trase metra C, kdy převážel květináče v pražské MHD tam a zpět. Díky své neutuchající aktivitě je jednou z nejznámějších postav ve čtvrti a má přístup do mnoha míst a takřka všude má známosti: od místní květinářky získává zdarma nevyužitý materiál, od bývalé starostky si vyjednal převzetí nepoužívaných židlí ze zaniklé základní školy. Své zkušenosti ze spolupráce s ním, která se pohybuje mimo rovinu dobra a zla (což rozhodně neznamená, že by neměla účinky směřující k potřebě morálního hodnocení, právě naopak) s ním mají všechny místní komunitní, nízkoprahová a sociální centra.
Důvodem pro výstavu však nebyla potřeba vytvářet nebo podporovat kult osobonosti, diagnostikovat nebo psychologizovat jeho osobu, ani se jí nějakým způsobem vysmívat či jí hodnotit. Důvodem výstavy je Markova fotografická činnost, která má, z pohledu kurátorů, ojedinělou schopnost zaznamenávat charakter čtvrti a života jedné sociální skupiny v přirozenosti a nahotě. Marek zaznamenává všechny své zážitky a cesty pomocí starého digitiálního fotoaparátu a na sociální síti má tak v tuto chvíli 600 alb z průběhu posledních několika let a různých ročních období. Svá alba nijak neupravuje, fotky zveřejňuje všechny, nearanžuje tedy žádným způsobem to, co je zaznamenané a právě tato řemeslná (ne)kvalita a absence autocenzury dělá z jeho fotek silný záznam místa, doby a lidí a jejich každodennosti. Snahou výstavy bylo také mimo jiné zaznamenat procesy gentrifikace, díky kterým se čtvrť, jejíž genius loci je založení na špinavosti, divokosti a svérázu, začíná vyčišťovat a různým způsobem proměňovat, k čemuž patří i zvyšování nájmů a vysídlování původních, nemajetnějších obyvatel čtvrti.
Vernisáž výstavy fotografií Marka Siváka "Předposlední víkend v srpnu na Žižkově" proběhla 2. prosince 2018 v rámci festivalu Případ pro sociálku a zúčastnil se jí Marek Sivák, několik jeho sousedů a dalších diváků a divaček. Během výstavy Marek Sivák oznámil, že jeho rodina byla před několika týdny nucena se z rodné čtvrti vystěhovat. Na vernisáž přišla také redaktorka Radia Wave, která má v plánu s Markem udělat velkou reportáž do veřejnoprávního rozhlasu.
Akci jsme uskutečnili ve spolupráci s Martinem Pfannem.
Audioreportáž z vernisáže na Radiu Tuleň: https://soundcloud.com/tule-boti/predposledni-vikend-v-srpnu-na-zizkove
Marek zvláštním způsobem kopíruje aktivity spjaté s neziskovým sektorem (oživování veřejného prostu, prospěšné sociální akivity atd.) a to v rámci projektů jako je Zahrádka na balkoně, Veřejná šatní skříň nebo stánek se vším možným na akci Zažít město jinak. Současně je tvůrcem i guerillových performativních akcí jako Květiny na trase metra C, kdy převážel květináče v pražské MHD tam a zpět. Díky své neutuchající aktivitě je jednou z nejznámějších postav ve čtvrti a má přístup do mnoha míst a takřka všude má známosti: od místní květinářky získává zdarma nevyužitý materiál, od bývalé starostky si vyjednal převzetí nepoužívaných židlí ze zaniklé základní školy. Své zkušenosti ze spolupráce s ním, která se pohybuje mimo rovinu dobra a zla (což rozhodně neznamená, že by neměla účinky směřující k potřebě morálního hodnocení, právě naopak) s ním mají všechny místní komunitní, nízkoprahová a sociální centra.
Důvodem pro výstavu však nebyla potřeba vytvářet nebo podporovat kult osobonosti, diagnostikovat nebo psychologizovat jeho osobu, ani se jí nějakým způsobem vysmívat či jí hodnotit. Důvodem výstavy je Markova fotografická činnost, která má, z pohledu kurátorů, ojedinělou schopnost zaznamenávat charakter čtvrti a života jedné sociální skupiny v přirozenosti a nahotě. Marek zaznamenává všechny své zážitky a cesty pomocí starého digitiálního fotoaparátu a na sociální síti má tak v tuto chvíli 600 alb z průběhu posledních několika let a různých ročních období. Svá alba nijak neupravuje, fotky zveřejňuje všechny, nearanžuje tedy žádným způsobem to, co je zaznamenané a právě tato řemeslná (ne)kvalita a absence autocenzury dělá z jeho fotek silný záznam místa, doby a lidí a jejich každodennosti. Snahou výstavy bylo také mimo jiné zaznamenat procesy gentrifikace, díky kterým se čtvrť, jejíž genius loci je založení na špinavosti, divokosti a svérázu, začíná vyčišťovat a různým způsobem proměňovat, k čemuž patří i zvyšování nájmů a vysídlování původních, nemajetnějších obyvatel čtvrti.
Vernisáž výstavy fotografií Marka Siváka "Předposlední víkend v srpnu na Žižkově" proběhla 2. prosince 2018 v rámci festivalu Případ pro sociálku a zúčastnil se jí Marek Sivák, několik jeho sousedů a dalších diváků a divaček. Během výstavy Marek Sivák oznámil, že jeho rodina byla před několika týdny nucena se z rodné čtvrti vystěhovat. Na vernisáž přišla také redaktorka Radia Wave, která má v plánu s Markem udělat velkou reportáž do veřejnoprávního rozhlasu.
Akci jsme uskutečnili ve spolupráci s Martinem Pfannem.
Audioreportáž z vernisáže na Radiu Tuleň: https://soundcloud.com/tule-boti/predposledni-vikend-v-srpnu-na-zizkove
