2021
Živá encyklopedie fiktivní zvěře.
Když jsem loni na podzim dokončil projekt Pivo, ve kterém jsem v pěti měsících na papír zaznamenával každé pivo, které jsem vypil, hledal jsem následně další podobně útěšný, sériový proces, kterým bych mohl navázat a tak trochu zaměstnat svou hlavu i ruku do dalších měsíců podivné pandemické tmy. Vzpomněl jsem si tehdy na moment, kdy jsem během okupace filozofické fakulty iniciativou Univerzity za klima viděl na jedné z místních stěn kresb několika vyhynulých zvířecích druhů jako jakési piety a upomínky do budoucna zároveň. Napadlo mě, zda nezkusit ony kresby už neexistujících druhů tak trochu obrátit, nebo spíš otočit, a kreslit ty druhy, které nejenže už neexistují, ale ani neexistovali. Důležitým motivem pro mě byla práce s vlastní obrazovou představivostí a součástí budoucí série drobných kreseb taky možnost kreslit kdykoliv mě “něco” napadne. Nosil jsem s sebou tedy sérii nastříhaných papírků a tuž a když to přišlo, tak to přišlo. Obrázky jsem následně nikdy nepředělával ani dál neupravoval.
Krátce předtím, než jsem s kresbami začal, jsem také začal pracovat v městské školce se skupinou deseti dětí od dvou do pěti let. Když se na obrázky dnes koukám, vnímám jejich podobu jako důkaz toho, že se lidi ovlivňují navzájem a že jsme si ze společně stráveného času vzali každý své. Na místo (výstavu) jsem též (vědom si nízkoprahové podstaty díla) přinesl prázdné fanzinové sešity a výtvarné potřeby, abychom mohli tuto fiktivní encyklopedii představ utvářet společně a vytvořil jsem youtubový kanál, aby zvěř nebyla uzavřena v galerii, ale mohla do světa. Jsem si vědom, že jimi nepřesahuji hranice antropocénského myšlení, současně ale musím konstatovat, že s cíleně lidským náhledem pracuji vědomě ve snaze promlouvat k dalším lidským tvorům a nahlížet zkušenost světa z ptakoslimáčí perspektivy si neodvážím.
Projekt vznikl během stáže na ateliéru sochařství UMPRUM.
Krátce předtím, než jsem s kresbami začal, jsem také začal pracovat v městské školce se skupinou deseti dětí od dvou do pěti let. Když se na obrázky dnes koukám, vnímám jejich podobu jako důkaz toho, že se lidi ovlivňují navzájem a že jsme si ze společně stráveného času vzali každý své. Na místo (výstavu) jsem též (vědom si nízkoprahové podstaty díla) přinesl prázdné fanzinové sešity a výtvarné potřeby, abychom mohli tuto fiktivní encyklopedii představ utvářet společně a vytvořil jsem youtubový kanál, aby zvěř nebyla uzavřena v galerii, ale mohla do světa. Jsem si vědom, že jimi nepřesahuji hranice antropocénského myšlení, současně ale musím konstatovat, že s cíleně lidským náhledem pracuji vědomě ve snaze promlouvat k dalším lidským tvorům a nahlížet zkušenost světa z ptakoslimáčí perspektivy si neodvážím.
Projekt vznikl během stáže na ateliéru sochařství UMPRUM.
