2014
Soubor fotografií z roční cesty kolem světa / stejnojmenná výstava, Sdružení Stará škola, Vrané nad Vltavou, 21.6. – 6.9. 2015
Celý rok 2014 jsme ve dvou cestovali kolem světa. Procestovali jsme 17 zemí - začali v Izraeli a do Čech se vrátili z Ameriky. Vznikl soubor fotografií, nasbíraných během cesty, doplněný o deník.
Ukázka:

IZRAEL
"Knihy nejsou od toho, aby se jim věřilo, ale aby byly podrobovány zkouškám. Vezmeme-li do ruky knihu, nesmíme se ptát, co říká, ale co říci chce. Tato myšlenka byla starým komentátorům Písma svatého scela srozumitelná." (U. Eco)

Kibutzu Snir. Venku prší, a je klid. Náš hostitel vypadá jako muž z džungle - zarostlá hruď, svaly a mohutné ruce, s tváří, do které se vtiskla jakási záhadná kombinace veselé prosté duše s posmutnělou zadumaností. Tento podivný človíček postavil dům, který vypadá jako splněný sen malého chlapce, co touží po domečku v korunách stromů. Z tohoto chlapce ale vyrostl pořádný kus, a tak jsme ubytovaní v dvoupatrovém bunkru. Střecha je z plachet a schody stlučené z prken různých tvarů. Nějakým zázrakem drží všechno pohromadě a navíc to má kouzlo, díky jeho péči a zaujetí každým nalezeným pokladem, který vizionářsky zrecykloval. A tak, když se šplhám venkovním schodištěm nahoru, do sídla jeho království, všímám si zahrádky v podobě velkého kapsáře, visícího na zdi. V každé kapse je uvelebená jedna bylinka, okrasná květina nebo druh zeleniny. Vstoupím do podkroví a oslní mě křišťálový lustr. Hrdě a majestátně se vznáší nad všemi těmi opotřebovanými a unavenými předměty, a s jemným, trochu odměřeným úsměvem jim kyne. Jako monarcha, který pořádá dobročinný ples. I mezi lůzou se ale najdou osobnosti, které stojí za pozornost. Třeba stůl s černými kovovými nohami a skleněnou deskou, která leží na hrubých dřevěných futrech starých dveří. Nebo lednice s oblými rohy, která byla povýšena na knihovnu. Že by Robinson rezignoval na lov a zvolil intelektuální stravu? Vytváří také velké sedací, nebo spíš lehací, pytle plněné kuličkami, bílá stínidla na lampy, pojízdné stolky z dřevěných špalků, a tak dál. Rozhlížím se a objevuji stále více pokladů. Všechny předměty, které vyrobil, jsou promyšlené, a zároveň nekompromisní a razantně mohutné, žádné drobotiny, žádné piplání. Pořádné hmoty, které vyžadují sílu a odhodlání člověka, který se svraštělým obočím, v tichosti, pracuje celé dny, a pak jí chléb po velkých kusech. Ano, ty předměty jsou jako když ukousnete velký kus čerstvého chleba a zapijete ho pořádným hltem mléka. ... Je to království. Rafinovaně skryté v houštinách nepohodlí před zraky těch, kteří se neumí dívat.