2018
Volné zpracování zadání – zvolit si jedno místo v Brně, pro nás nějakým způsobem provokativní/přitažlivé, na které budeme reagovat 1. funkčním mobiliářem, 2. akcí, 3. celkovou dokumentací
Rozrohožení - Intervence v Líšeňském panelovém domě
Mojí volbou pro projekt se stal panelák, ve kterém žiji od narození. Minimálně polovinu jeho osazenstva znám už od malička nebo útlého dětství. Obyvatelstvo více než z poloviny sestává z lidí důchodového věku, kteří se ve volném čase zaměstnávají především rozebíráním životů ostatních sousedů a ostatních spoluobyvatelů ulice, společným venčením psů a sháněním akčního zboží.
Cílem projektu bylo vnést do této panelové šedi trochu vzruchu a dát sousedům obstojné téma, kterým by se mohli minimálně pár dní zabývat. Zároveň jsem chtěla najít se sousedy společnou řeč skrze prvek, který máme všichni společný. V práci zároveň uplatňuji fascinaci prostorem na pomezí soukromého a veřejného, fascinaci životem s lidmi, kteří jsou mi blízcí natolik, že nás dělí jen několik tenkých zdí, za kterými se den co den odehrávají životní příběhy, ale ze kterých se ve sdíleném éteru zachytává pouze zdeformovaný zlomek.
Fascinaci životem v ,,králíkárně“, kde je zachování absolutního soukromí takřka nemožným, nepříjemnými pocity doprovázející cesty výtahem se sousedy plné trapného ticha, nebo naopak zachraňování povinné konverzace prázdným tlacháním.
Výstupem z projektu je zvukový záznam sousedů reagujících na moji intervenci, které sama zpovídám, aniž by tušili, že za celou akcí stojím právě já.
Mojí volbou pro projekt se stal panelák, ve kterém žiji od narození. Minimálně polovinu jeho osazenstva znám už od malička nebo útlého dětství. Obyvatelstvo více než z poloviny sestává z lidí důchodového věku, kteří se ve volném čase zaměstnávají především rozebíráním životů ostatních sousedů a ostatních spoluobyvatelů ulice, společným venčením psů a sháněním akčního zboží.
Cílem projektu bylo vnést do této panelové šedi trochu vzruchu a dát sousedům obstojné téma, kterým by se mohli minimálně pár dní zabývat. Zároveň jsem chtěla najít se sousedy společnou řeč skrze prvek, který máme všichni společný. V práci zároveň uplatňuji fascinaci prostorem na pomezí soukromého a veřejného, fascinaci životem s lidmi, kteří jsou mi blízcí natolik, že nás dělí jen několik tenkých zdí, za kterými se den co den odehrávají životní příběhy, ale ze kterých se ve sdíleném éteru zachytává pouze zdeformovaný zlomek.
Fascinaci životem v ,,králíkárně“, kde je zachování absolutního soukromí takřka nemožným, nepříjemnými pocity doprovázející cesty výtahem se sousedy plné trapného ticha, nebo naopak zachraňování povinné konverzace prázdným tlacháním.
Výstupem z projektu je zvukový záznam sousedů reagujících na moji intervenci, které sama zpovídám, aniž by tušili, že za celou akcí stojím právě já.