2016
Zážitek čte Tamara Conde
Umělecký zážitek
Zážitek: Co to děláš? Co to je?
Umělec: Podívej se… klidně se podívej… Na sebe.
Zážitek: To jsem já?
Umělec: Ano, takto tě já… prožívám.
Zážitek: Jsem radostný? Smutný? Nebo, jen jsem?
Umělec: Jsi. Měníš se. Každý den jiný…
Zážitek: Říkáš, že nemám tvář a přitom mě tu vykresluješ, modeluješ, hraješ si
se mnou…
Umělec: Je to můj úděl.
Zážitek: Kamarádíme spolu?
Umělec: Jo, musíme. Pořád tu jsi a já se jen snažím tě… chytit… zachytit.
Zážitek: Chceš mě přišpendlit, jako nebohého motýla, aby obdivovali se ti, co se
na mě dívají?
Umělec: Ne, nejsem krutý… Jsi jediný, jedinečný a já… já musím.
Zážitek: Musíš? Nemůžeš mě nechat… jen tak být?
Umělec: Ne. Když tě nechám… nebudeš.
Zážitek: Nebudu pro tebe!
Umělec: Nic, nikomu neřekneš… projdeš nepovšimnutý, ale až tě vyslovím, budeš
mít tvář… možná i pěknou.
Zážitek: Jinak nejsem pěkný?
Umělec: Jsi a nejsi. Trochu mě unavuješ tím… ptaním se na sebe.
Zážitek: Chceš mluvit o sobě?
Umělec: Zase se ptáš…
Zážitek: Hovoř, povídej mi o sobě.
Umělec: Co chceš slyšet?
Zážitek: To ti nemůžu říct, kabonil by ses, že se zase ptám…
Umělec: Měl by ses umět dobře ptát… vlastně ne – já, já bych se měl umět dobře
ptát.
Zážitek: Tak se zeptej – zeptej se mě, na co chceš.
Umělec: Už si tu byl, nebo přicházíš až semnou?
Zážitek: Jsem tvůj! Byl jsem tu a budu tu i bez tebe.
Umělec: Odpověď jak od Seneky.
Zážitek: Jenže… tebe zajímám.
Umělec: Mluvím s tebou – sem divnej. Ne. Ty seš divnej – zhmotnělej.
Nechci se s tebou bavit – je to ujetý!
Zážitek: Tváříš se, že semnou nechceš nic mít a přitom, přitom do mě kloveš
jako sup, hledajíc to dobré maso.
Umělec: Seš dekadentní.
Zážitek: Mluvím tvými ústy, dívám se tvýma očima…
Umělec: Chceš mi říct, že s tebou vedu monolog? Jsem debilní?
Zážitek: Mám v tobě své místo…
Umělec: Mluvím s tebou – neměl bych – mluvím s tebou o tobě – neměl bych!
Jsi tu a nejsi… najdi… najdi prosím tě… zrcadlo…
Zážitek: Tady je, co vidíš?
Umělec: …Vidím… malého kluka, jak vede bílého koně do stráně. Jsem to já.
Zážitek: A dál?
Umělec: Nahoře ho chce osedlat a on se splaší…
Zážitek: A?
Umělec: A spadne z tý stráně a poláme si nohy… a leží hlavou ve vodě a nemůže
vstát… utopí se…
Zážitek: A dál? Co je dál?
Umělec: Dál už nic není – ten bílý kůň jsi ty!
Zážitek: Co to děláš? Co to je?
Umělec: Podívej se… klidně se podívej… Na sebe.
Zážitek: To jsem já?
Umělec: Ano, takto tě já… prožívám.
Zážitek: Jsem radostný? Smutný? Nebo, jen jsem?
Umělec: Jsi. Měníš se. Každý den jiný…
Zážitek: Říkáš, že nemám tvář a přitom mě tu vykresluješ, modeluješ, hraješ si
se mnou…
Umělec: Je to můj úděl.
Zážitek: Kamarádíme spolu?
Umělec: Jo, musíme. Pořád tu jsi a já se jen snažím tě… chytit… zachytit.
Zážitek: Chceš mě přišpendlit, jako nebohého motýla, aby obdivovali se ti, co se
na mě dívají?
Umělec: Ne, nejsem krutý… Jsi jediný, jedinečný a já… já musím.
Zážitek: Musíš? Nemůžeš mě nechat… jen tak být?
Umělec: Ne. Když tě nechám… nebudeš.
Zážitek: Nebudu pro tebe!
Umělec: Nic, nikomu neřekneš… projdeš nepovšimnutý, ale až tě vyslovím, budeš
mít tvář… možná i pěknou.
Zážitek: Jinak nejsem pěkný?
Umělec: Jsi a nejsi. Trochu mě unavuješ tím… ptaním se na sebe.
Zážitek: Chceš mluvit o sobě?
Umělec: Zase se ptáš…
Zážitek: Hovoř, povídej mi o sobě.
Umělec: Co chceš slyšet?
Zážitek: To ti nemůžu říct, kabonil by ses, že se zase ptám…
Umělec: Měl by ses umět dobře ptát… vlastně ne – já, já bych se měl umět dobře
ptát.
Zážitek: Tak se zeptej – zeptej se mě, na co chceš.
Umělec: Už si tu byl, nebo přicházíš až semnou?
Zážitek: Jsem tvůj! Byl jsem tu a budu tu i bez tebe.
Umělec: Odpověď jak od Seneky.
Zážitek: Jenže… tebe zajímám.
Umělec: Mluvím s tebou – sem divnej. Ne. Ty seš divnej – zhmotnělej.
Nechci se s tebou bavit – je to ujetý!
Zážitek: Tváříš se, že semnou nechceš nic mít a přitom, přitom do mě kloveš
jako sup, hledajíc to dobré maso.
Umělec: Seš dekadentní.
Zážitek: Mluvím tvými ústy, dívám se tvýma očima…
Umělec: Chceš mi říct, že s tebou vedu monolog? Jsem debilní?
Zážitek: Mám v tobě své místo…
Umělec: Mluvím s tebou – neměl bych – mluvím s tebou o tobě – neměl bych!
Jsi tu a nejsi… najdi… najdi prosím tě… zrcadlo…
Zážitek: Tady je, co vidíš?
Umělec: …Vidím… malého kluka, jak vede bílého koně do stráně. Jsem to já.
Zážitek: A dál?
Umělec: Nahoře ho chce osedlat a on se splaší…
Zážitek: A?
Umělec: A spadne z tý stráně a poláme si nohy… a leží hlavou ve vodě a nemůže
vstát… utopí se…
Zážitek: A dál? Co je dál?
Umělec: Dál už nic není – ten bílý kůň jsi ty!