2019
Myslím si, že v Goetheově textu jde především o poznání, které nelze vyčíst z knih, slyšet na přednáškách, získat pečlivým studiem, ale je to poznání vlastní hloubky, záhady bytí samotného, odhalování vlastní duše. A to v šíři nejbližšího světa, kterým se dobrovolně obklopujeme i který se nás nedobrovolně dotýká. Faust, pravděpodobně chtěně, potkal, odchytil, vyhledal Mefistofela, za pomoci náhody, chyby a zároveň velké touhy po odhalení „toho tajemství“. A tady vznikla paralela mezi studentem a školou, mezi tím, kdo se dovídá a tím kdo mu předává vědění, mezi tím tvarovaným a tím tvarujícím. Mefistofeles ukazuje všechny možnosti světa a Faust se rozhoduje, po kterých šáhne.
1. minuta nebo rok:
Tam, kde do barev se mísí svět
přicházíš a na dohled
je nová země, nový lid
takový snad chtěl bys být
vědění je na dosah
a z usedliny stoupá strach,
že nenajdeš tu cestu svoji
nové rány, staré hojí.
Dívají se oči tvoje
na možnosti světa dění
myšlenky, jak velké roje
každým dnem tě jinak mění.
Rozmařilost, nepokora
buší na tvé nitro zdola
oháníš se vlajkou vlády:
Teď jsem to já! Teď jsem tady!
Zanech nářku v hávu vzdoru
neobcházej tuto horu
ukáže ti kudy jít
zatáhni za první nit…
2. minuta nebo rok:
Tato cesta není snadná
každým krokem taháš z bahna
myšlenku, co ve svém vzletu
promění se na kometu
světlo slábne, pak už není
touha změněná je v tlení
dlaně popraskány tak,
že sotva vlečeš galerii VAK.
Stoupáš horou k hoře vyšší
nevidíš už, co se liší
od toho co bylo, bude
rozprostření tady všude
proměnění namáhavé
nevíš, co se s tebou stane
když pozřeš tento divný lék
a zatáhneš za provázek…
3. minuta nebo rok:
Buď si jist, že tahle chvíle
když volně dýcháš nad omylem
je potěšení tvého čela
cesta ne nadarmo spěla
do záhybů čistých ploch
jinak čtených starých slov.
Spočinutí nad pramenem
v lese hustém, v lese temném
je to světlo, nové zření
malý krok od pochopení.
Hora neustoupí, musíš jít
zatáhnout za další nit…
4. minuta nebo rok:
Vyjdeš z lesa na mýtinu
ohlédneš se po svém stínu
uvidíš to, co žitím zbylo
celé svoje „velké dílo“:
Několik much na talíři
prošlapává jeho šíři
křídla zplihle kolem těla
vzlétnout, tvoje duše chtěla.
Tento výhled není krásný
mlhavý a málo jasný.
Ovšem, vše je právě tady
neotáčej se k tomu zády
proměna nemusí být jako z Kafky
rozpohybuj další kladky…
5. minuta nebo rok:
Cesta marná, vypadá to
jde se těžce všude bláto
dny se mění v povinnosti
unaveně vlečeš kosti
vrchol stále v nedohlednu
a to co tě táhne ke dnu
je vědomí života s tím
co jsi ty a co tvůj stín.
Naučit se v sobě být
to dá ti sílu, překročit
a všechna námaha
co dosud vypadala marně
nabídne ti pevné svoje rámě
pod nohou nevratký máš schod
avšak, je to mlha z nejistot
říká se: „Že láska, hory přenáší“
tedy jdi, k té své hoře nejdražší
a na vrcholu rozhlédni se hned
uvidíš celý tento svět
uslyšíš snad, jakoby se smál
zatáhni a jdi dál…
Tam, kde do barev se mísí svět
přicházíš a na dohled
je nová země, nový lid
takový snad chtěl bys být
vědění je na dosah
a z usedliny stoupá strach,
že nenajdeš tu cestu svoji
nové rány, staré hojí.
Dívají se oči tvoje
na možnosti světa dění
myšlenky, jak velké roje
každým dnem tě jinak mění.
Rozmařilost, nepokora
buší na tvé nitro zdola
oháníš se vlajkou vlády:
Teď jsem to já! Teď jsem tady!
Zanech nářku v hávu vzdoru
neobcházej tuto horu
ukáže ti kudy jít
zatáhni za první nit…
2. minuta nebo rok:
Tato cesta není snadná
každým krokem taháš z bahna
myšlenku, co ve svém vzletu
promění se na kometu
světlo slábne, pak už není
touha změněná je v tlení
dlaně popraskány tak,
že sotva vlečeš galerii VAK.
Stoupáš horou k hoře vyšší
nevidíš už, co se liší
od toho co bylo, bude
rozprostření tady všude
proměnění namáhavé
nevíš, co se s tebou stane
když pozřeš tento divný lék
a zatáhneš za provázek…
3. minuta nebo rok:
Buď si jist, že tahle chvíle
když volně dýcháš nad omylem
je potěšení tvého čela
cesta ne nadarmo spěla
do záhybů čistých ploch
jinak čtených starých slov.
Spočinutí nad pramenem
v lese hustém, v lese temném
je to světlo, nové zření
malý krok od pochopení.
Hora neustoupí, musíš jít
zatáhnout za další nit…
4. minuta nebo rok:
Vyjdeš z lesa na mýtinu
ohlédneš se po svém stínu
uvidíš to, co žitím zbylo
celé svoje „velké dílo“:
Několik much na talíři
prošlapává jeho šíři
křídla zplihle kolem těla
vzlétnout, tvoje duše chtěla.
Tento výhled není krásný
mlhavý a málo jasný.
Ovšem, vše je právě tady
neotáčej se k tomu zády
proměna nemusí být jako z Kafky
rozpohybuj další kladky…
5. minuta nebo rok:
Cesta marná, vypadá to
jde se těžce všude bláto
dny se mění v povinnosti
unaveně vlečeš kosti
vrchol stále v nedohlednu
a to co tě táhne ke dnu
je vědomí života s tím
co jsi ty a co tvůj stín.
Naučit se v sobě být
to dá ti sílu, překročit
a všechna námaha
co dosud vypadala marně
nabídne ti pevné svoje rámě
pod nohou nevratký máš schod
avšak, je to mlha z nejistot
říká se: „Že láska, hory přenáší“
tedy jdi, k té své hoře nejdražší
a na vrcholu rozhlédni se hned
uvidíš celý tento svět
uslyšíš snad, jakoby se smál
zatáhni a jdi dál…