2013
Cestující ve vlakovém kupé často nedělí ani metr volného místa. Obývají společně jeden malý prostor a přesto se zajímají jen každý sám o sebe.
Během své další cesty vlakem se budu zajímat o své spolucestující. Pokusím se s nimi navázat rozhovor, seznámit se. Musím překonat svou stydlivost a uzavřenost.
27. března 2013 18.20 Brno - 20.00 Havlíčkův Brod Nasedla jsem k mladé slečně - studuje v Brně, dojíždí každý den z Velkého Meziříčí, cestou vlakem většinou nic nedělá jen přemýšlí a je spokojená. V Králově Poli si k nám přisedla další slečna, začala si číst a tím náš rozhovor skončil. Rozhodla jsem se změnit místo. Vlak nebyl moc plný, spousta cestujících si čte, poslouchá hudbu nebo kouká na film... Přisedla jsem si ke starší paní - jela z Olomouce od sestry, měla za sebou den plný rozhovorů. Ve vlaku potkala romskou rodinku, která si s ní taky dlouho povídala, ale přesto se ráda o své zážitky podělila i se mnou. Dalším mým spolucestujícím byla blonďatá mladá holka. Hned po mém příchodu si nacpala do uší sluchátka a ignorovala mě. Možná si všimla schované kamery, ale než aby se divila nebo zjišťovala proč ji mám začala se předvádět broukat si a pohupovat se do rytmů, které museli slyšet snad i ve vedlejším kupé. Na další zastávce vystoupila. Nikdo další si nepřisedl tak jsem se já přemístila do otevřeného vagonu. Bavila jsem se pozorováním lidí a přemýšlením nad nimi. Naprosto jsem svým přesedáním zmátla průvodčího, který chtěl už po několikáté vidět můj lístek. Nechápavě si mě prohlížel, ale nezeptal se proč takhle putuju. Moc by mě zajímalo co mu běželo hlavou, ale neměl čas si se mnou povídat.
Viz též:
Výchova