2021
Instalace Ema; kniha a plátno. Kniha obsahuje příběh Ema. Křestní jméno, které se naučíme číst ve slabikáři jako první. Ema je postava vycházející ze skutečného člověka, kterého jsem potkala a který mi ukázal problematická témata jako sebekontrola a etický tlak z vnějšího prostředí. Ema je pro mě generační mluvčí, což mě děsí. Žije v neidentickém distopickém nadčasovém prostředí (možná budoucnosti současnosti).Ema toto prostředí přežívá, místo aby proti němu bojovala.
Ema sedí v pokoji. Ve strohém pokoji. Ema myslí na to, co bude dnes dělat. Ať to bude co chce, chce to dělat s Jindrou. Má na ni náladu. Slovní spojení „dělat to s Jindrou“ Emu pobavilo a jemně se ji zachvěl koutek. Najednou, jako kopanec do břicha, přiletěl nepohodlný pocit káravé sebekritiky. Byl to pocit viny kvůli sexismu, co pocítila ve své narážce na Jindru. To vše kvůli podprahovému sdělení, schouleného do slovesa „dělat“. Nehodlá na ni nahlížet jako na potenciální objekt své touhy. Či jako na partnerku. Nebo i partnera, kdyby chtěla být Jindra Jindřichem. Proti tomu by nikdy nic neměla. Jidra je supr. Ema se cítí zmatená, zavařila si po ránu makovici. Nechá Jindru pro tuto chvíli být jen Jindrou. Zaměří se na aktivitu, kterou si nejdřív musí vymyslet sama pro sebe a následně přidat někoho do procesu jejího uskutečnění. Ale až po zhodnocení, jestli je vlastně na parťáka dnes připravená. Ema myslí na to, co teda dnes dělat. Je ráno, ve vzduchu je čestvo. Eminy rysky na okně (1) označují hladinu smogu nad jejím městem. Vypadá to na nezvykle nízký obsah odporností v obvzduší. Smog má zde každý den trochu jinou hloubku a hustotu odvíjenou od vlhkosti vzduchu, denní hodiny, biozátěže, teploty, slunečního svitu i aktivity zdejších fabrik, hutí a jatek. Obvykle je ryska mezi trojkou a čtverkou, jednička je ojedinělá. Neradno tento den promarnit. Koukne na seznam akcí, co se dnes konají a které pro ni sociální sítě vyhodnotily jako eticky korektní. Proč ne? Je to dobrý pomocník. Vintage second hand market a swap na Celestýnské je málo avantgardní. Emu unavují květované vybledlé vzory, zažloutlé pruhy, nadměrné velikosti kousavých svetrů, šusťákovky, manžestráky i analogové foťáky. Výprodej LP desek a kazet: Cold wave / 80's Deutsch electro music / Techno rave / Minimal pop v Laboratoři medůz. Tam by šla Jindra. A taky určitě půjde. A bude tam mít spoustu přátel, co jsou cool, mají peněz a peněz na nakupování desek, merche, na investování do hudby vůbec. Taky do komixů. Emě se z těchto přátel točí hlava, když dlouho mluví. Neměla by si ale vytvářet bloky k rozdílným lidským charakterům. Jen jí to ubližuje a je to sebestředné. Je to jen o její neznalosti. Eat not fear rozdává jídlo na podporu léčby žloutenky Céčka v K centru na Petržálské aneb dones přebytečné zavařovačky, podpoř nemocné. Supr! Ikdyž zavařovaček zas tolik nemá. Poslední naplnila směsí meduňky a dobromysli z Bylinkového swapu na Zeleném trhu a zbytek padl na nákup v bezobaláči, klíčení mungo fazolí, výrobě svícnů a pití domácího matéčka. Sakra. A těch feťáků se žloutenkou, vau! To by se svojí chatrnou imunitou neměla v současné době úplně pokoušet, než navštíví tu rapé léčitelku, co jí doporučila paní v obchodě se santalových dřevem a krystaly. Ema si nakonec uvědomila, že nechce být obětí korporátní internetové platformy, která někde shromažďuje informace o tom, jakých akcí se Ema účastní. Končí s touto kapitalistickou fraškou, zkusí se později rozhodnout sama a radši si udělá snídani. Ema stojí u lednice. Nic moc v ní není ,a to, co už tam je, nenabízí žádnou vhodnou, exoticky vandráckou kombinaci nějakých těch bílkovin a tak. Štve jí, že letos tolik podcenila práci na zahrádce. Avokádo chcíplo, sotva ze sebe vytlačilo první list, rajčata uschla, po dragon fruit zůstal jen květináč s nehybnou hlínou a řeřicha vyrostla z vaty tak moc a rychle, že její stonečky dosáhly z okna na čerstvý vzduch, neodolaly touze po svobodě a stáhly celou rostlinku s sebou dolů do vnitrobloku. Tento drobný, z vaty vzešlý porůstkek pak zakořenil a zmutoval v keř (2). Emina zahrádka tedy skýtá jen zachráněný květináček tymiánu a bazalky a ty stejně koupila v Albertu, ale to nikomu neříká. Pro kámoše má historku o tom, jak je vykontila po zavíračce v Kauflandu, protože Alberty nemají dostupné kontejnery na vyhozené zboží, to ví všichni, a ještě k tomu jsou až v Bílovičkách, protože Alberty v centru mají kontejnery v posvařovaných zamčených klecích a všichni to ví. Má chuť na sladkou snídani, ale podle nezávislého potravinového testu na stránkách o bio stravě a psychosomatice, by se měla, tak jako každý, vyhnout rafinovaným cukrům potom, co se cukrovka nedávno stala metlou lidstva (3) a ona nechce být další obětí tohoto fakt blbého fenoménu. Možná ovoce. Máma jí koupila pytel jablek. Koukne na etiketu, aby se dovtípilajejich původu. Země původu: Španělsko. Ne! O sklenících ve Španělsku slyšela tolik hrůz, že se z toho nejednomu uvědomělejšímu jedinci zatočí hlava. Stačí, jak to dopadlo s řeřichou. Možná by mohla jít pro něco na trh. Podpořit malé živnostníky. Koukne na hodiny. 10:25. Takže nic. Propásla hodinu vytyčenou pro volný pohyb osob pod 21 let. Musí počkat do dvou. Čaj dělat nebude. Nebude plýtvat tím drahým čínským zeleným, když ví, že nemá čas na všechny tři nálevy. Černý jí připomíná kolonialisty a otroctví na čajových plantážích. Bylinné směsi Bory a lučiny (4) od Jindry tak úplně nevěří. Jindra sice říkala, že ji sbírají aktivisté na autonomních lukách přímo tady, v jejich zemi, bez exportu do jiné, pro zachování (dojmu) soběstačnosti, ale Emě je z té směsi pokaždé tak nějak divně, spíš blbě. Nepřevařenou vodu nepije, je příliš železitá a její uhlíkový filtr je jen líheň bakterií na aktivním uhlí. Máma umí výborný čaj. Ale máma tu není, s mámou nebydlí. Máma netoleruje veganství, když se v mládí tolik nadřela s masovými obědy pro tátu. Horníka. Havíře. Ema se osamostnatnila a máma jí posílá jen část tátových alimentů. Na ty má právo. I na svá stavebka. Platí jí paušál, internet, někdy přihodí i na zdravotní, když se Emě zrovna nechce do práce. Občas tam fakt nemůže. Mívá úzkosti a ty jí nedovolí ani vylézt z postele. Jindra je má taky, dost si o tom povídají, jsou si tak podobné. Chybí jí Jindra. Chybí jí máma. Ema neví, co má dělat. Ema nemá mámu. Máma mele maso.