2017
Fotografie a jazyk jsou nejvýznamnějšími zdroji zprostředkovaného poznání. Obklopují nás. Skrze jazyky a obrazy poznáváme svět, ale přesto, že fotografie a jazyk mají moc zprostředkovávat svět, tak mají i tu moc být největšími zdroji nepoznání. Chtěla bych se zabývat jazykem, textem a fotografií v jejich mezních možnostech.
Vždy když dostanu za úkol fotografovat, byť se jedná i o neformální aktivity nebo, když se sama rozhodnu vzít do rukou fotoaparát, tak se mě začne zmocňovat panický pocit. Proč já? Je to pro mě nelehký úkol, ale zároveň mě fotografování nějakým způsobem přitahuje. Vždy když začnu fotit, tak se cítím být nechtěným středem pozornosti. Vše se změní. Lidé se začnou chovat jinak. Pózují nebo se schovávají a já se cítím jako narušitel. Vytvořila jsem si proto svoji terminologii- mentální fotografie a fotografický text- jde o text, který předchází prvotní fázi pořizování fotografií a tím je pozorování. Každý fotografický text, "snímek" je zde odělen mezerou. Aby fotografie vůbec mohla vzniknout, tak musíme napřed zaměřit svůj zrak/pozornost na jevy či věci, které bychom chtěli vyfotografovat. Zajímá mě ta předchůdná fáze fotografování a tou je myšlenka, která se postupně přetavuje do fotografií, obrazů, slov a textu, protože stačí abychom se jenom podívali kolem sebe a asociace, vzpomínky a představy se promítnou do slov, textu, jazyku a obrazů.Je zajímavé, že obrazy fotografie většinou neexistují beze slov a jazyku...
POZOROVÁNÍ
Jede pán na kole v beranici. Jede po kostkované silnici a zvoní mu zvonek. Jede paní po stejné silnici a skřípe jí kolo. Co je to autenticita? Třeba skvrna od oleje? Pole. Domov důchodců a vedle mateřská školka. Chicago pneumatic a Moravská ulička. Bývalé rumiště teď je z něj parkoviště. Sníh dnes elastický. Obepíná pole a zvýrazňuje mu řádky. Pomalu do kopce. Duby a satelitní přijímače vedle roubenka a chatky ve vinohradech. Archlebov a Italská pizza. Video Jarmila. Položená pneumatika na vjezdu do garáže. Plastové dveře na domku v poli. Kostel ve tmě s neonově podsvícenýma modrýma hodinama. Jen dvě lampy z davu svítí chladně modře a jsou jiné. Kruhová díra v cihlové zdi. Rám. Bílé a červené fasády. Zahrádkářské kolonie a golfové hřiště. Je to jako karty. Hra a obrázky. Hrbol na dálnici a občas topol. Hřbitov je vidět z dálnice. Dálnice. Dálnice a billboardy: dost káň nať pět nebo tři jezy hoď elán cíl jména šat bů. Auto SER VIS. Červeno šedé fasády. Hledá se filozof. Velký chomáč prachu v nákupním centru. 3 stojany. Ale 4 židle. Za každým oknem jedna flaška na mlíko a kastrůlek. Tygrovaná kabelka přivázaná na popelnici. V noci popisovat krajinu. Čtu speciality. Ale cítím pot a voňavku. Tak chutná mléko. Litovel. Žlutě vykachlíkovaná stěna ale jen jedna kachlička je sytě žlutá. Řídil a u toho jedl suchý rohlík. Design vitrínek ve kterých se vystavují parte. Loučíme se. Jen prázdná vitrínka s černým pozadím a v levém rohu fialové umělohmotné květy. Nebo loučíme se bílé pozadí. Umělá bílá kala. Umělý buxus a černá umělá stužka. Nebo loučíme se černé pozadí a 2 růže 1 bílá a 2 červená. Pověšená hlavičkami dolů. Plastová lavečka. Improvizované schránky zavěšené na drátech vánoční samolepky na oknech. Kus okapu přidrátován. Kočka na střeše. Pozůstatky nápisu BOH ZANDOVS MLYN a tiskárna Šik. Široko daleko je hnědo až šedo. Ticho a klid metafyzická nálada. Schody vedoucí do. Nikam. Kdy dopíše propiska? Zelená hnědá zelenohnědá temně fialová fialovohnědá šedomodrá temně modrá a lehce zelená krajina. Bukový les a občasné břízy vypadají jako šediny ve vlasech. Sem tam igelitka. Hromada dřeva na spálení a na vrcholku pyramidy dřevěná židle obrácená vzhůru nohama jakoby čekala na výprask. Kopec a pole uprostřed úzký a dlouhý slzovitý ostrůvek s keři vypadá jako odřenina.
Stojí před domem a otáčí se za každým autem. Malá skalka podél dálnice. Vrak auta zaparkovaný podél silnice. Kontrasty. Historický dům se socialistickými okny. Svítí slunce. Ale zítra bude pršet. Povrchově se dívám do odpadkového koše. V něm torzo deštníku s dřevěnou rukojetí vedle plechovka od coca coly light a 2 sáčky. 5 černých slepic a santova čepice pohozená na mezi. AUTO VRAKOVIŠTĚ na konci nápisu auto je místo O rajče. PO-PÁ Italská pizza a co dělají v sobotu a v neděli? Traktor prohánějící se po poli. Sem a tam v rychlém tempu. Zaoblený kosočtverec uprostřed s tečkou. Stromy jako vlasy. Husté a rovné. Suché. Listy. Občas mýtina anebo pařezy. Občas monokultura mladých boroviček. Kostelní věž s hodinami. Vilové čtvrti. Slunce batolata plazící se po trávníku. Kojení běh i četba. Jaké to je běhat v lese když je sníh? 2 psi a 2 páni. Pejskaři a mateřská školka jako hučící stroj. Malý buldoček a kočárky. Slunce a brýle proti slunci. 2 patrové paneláky. Mezi mlaty. Sedí děda na balkóně v zimní bundě a čepici. Dívá se. Naproti restaurace Nový svět. 2 babičky. Zametají před panelákem. Městský venkov. Venkovské město. Nevím. Ptačí budky na balkónech. Festival řízků 3.2-5.2 2017. Pátek sobota neděle. Plastový lavor s vyraženým motivem překřížené palice a kladívka. Prohlubně na přechodu. Vždycky si na ně vzpomenu až když se mi podlomí kolena. Dva strakatí koně v parku. Hejno holubů. Pronásleduje děti. Pán je krmí a zároveň je odhání letáky ze supermarketu. Ztratil se kocour. Stará paní a knírač v červeném svetru. Stejné výrazy. Pohled který dobře znám. Hluboké oči. Škoda Octavia. Vybledlá rohož v imitaci jehličí na plotě. Vypadá jako kožich. Červený dům. Štuky kolem oken. Jako nazdobený perník. V řeznictví vystavují parte. Půlka budovy má opravenou fasádu a půlka ne. Avšak kolem celé budovy divočina. Okno zarostlé břečťanem i přes sklo. Lavečky. Je to jen deska podložená z každé strany 2 cihlama. Dva trámy pod sebou. V meziprostoru je šňůra s žárovičkami. Strop bílý. Dveře se 2 klikama. 1 je klasická jako u dveří a 2 je taková, co bývá na oknech. Euro okna. ELLW 15045 DP. Žaluzie v oknech na koncích zatočené do vějíře. Písničky na přání. Cihlové sloupky bez plotové výplně. Venkovský kostel a nerezové zábradlí. Prázdná výloha. S nápisem pro radost. Kočka na lavečce. K+M+B. Napsáno ozdobným písmem s krocánky. Jdu rychle ale nespěchám.
Schránka na vyvráceném sloupu od elektrického vedení. Pneumatika jako lem záhonu. Zaparkované auto. Za zadním kolem má cihlu. Jednooký dalekohled na stojánku za oknem se záclonou. Cedule dřevostavby na míru a hned vedle lán rychle rostoucích osik. Před domem popelnice a igelit na ní. Na poklopu zatížen cihlou. Pošťačka si zkracuje cestu pěšinou pod mostem. Číslo popisné 373 a nad každým číslem je malý trpaslík. Sídliště. Hnědá hnědá hnědá zelená zelená hnědá zelená hnědá zelená hnědá hnědá hnědá zelená zelená hnědá zelená stříbrná hnědá zelená hnědá zelená vrata od garáží. Rádoby starožitný obraz v pootevřené garáži. Paní s kočkou na vodítku. Paní stojí a kočka sedí. Ptačí budka pověšená skoro u země v nízkém jalovci. Malé thůjky obalené igelitem. Prádlo na dvoře a vůně turka. 3 různě staré televize na okraji lesa. Jedna dřevěná. 2 stříbrná a 3 černá se zaoblenými rohy. Proč jsou vodárenské domky většinou zaklíněny do malého kopečku? Svítí slunce. Mezinárodní den žen rudé růže dostávají je v supermarketu. Bistro Hilton. Nakloněná brána z pletiva která drží silou rezavých řetězů zakotvených v zemi. Oplocené zahrádky za paneláky. Řádky jahod a sušáky na prádlo. Rozdrobené schody u hlavního vstupu. Zůstaly jen obruby. Dneska jsem potkala Janu Kirschner ale pak se ukázalo že to nebyla ona. Vlasy jako obří bílá cukrová vata. Nebo jako Plamének horský Clematis montana po odkvětu. Při chůzi nadskakují.
Moment kdy se točím v myšlenkách v kruhu + ještě fyzicky. Polorozpadlý dům s pozůstatkem modrého nápisu KONZUM. 9:22 jídlonosič před dveřmi.
Řeznictví s výlohou. U pultu na zemi převrácený květináč s umělohmotnou kytkou. Starší pán s nápisem FUNKY na mikině. Bílý křížek namalovaný na pouliční lampě. Pozůstatek omyl značka náhoda šifra? Jdu jsem sebou. Jdu jsem se sebou. Malířské plátno ve formátu A4 zaklíněné v nízkém kmeni. Čistě bílé jen 1 stříbrná a 1 zlatá sněhová vločka. Ráno. Letadlo na obloze. Zanechávalo růžovou čáru. Sojka. Ale to jsem tady ještě nevěděla. Ještě něco co připomíná skřípání starého stroje. Holub a havran. Strakapoud má červený vršek. Žluva je žlutá. 1 bílý vajgl na konci od rtěnky. Pomalu se rozpadá už se svlíká z kůže. Vedle 2 vajgl vypadá víc nemocněji než ten 1. Sinalý. Má pergamenovou kůži. Medailon nad vstupními dveřmi. Madona s dítětem. Na plotě cedule pozor zlý pes. Polní tělo předělené jiným tělem. Cesta silnice zábradlí svodidla živé ploty. Hmota je prý strukturovaná prázdnota. Mezery. Lavečka a mezery mezi prkny. Odpadkový koš. Mezera pod víkem. Stromy a mezery mezi nimi. Záhony jako mezery mezi cestami. Okna jsou mezery ve zdi. Zábradlí a mezera mezi zábradlím a zemí. Mezery mezi lidmi. Mezery mezi nebem a zemí. Tulipány. 3 jsou spolu na jednom stonku. Ten uprostřed je nejvyšší a ty po bocích jsou stejně vysoké a ten 4 stojí opodál. Jinak nic. Zem udusaná. Na nebi je velké X. X možností. Strom ukřižován na konstrukci ze zelených kulatých tyčí. Paní umývá okna a chce být anonymní. Má vytáhlé venkovní žaluzie jen do půlky. Jsou jí vidět jen nohy a trup. Ve střešních oknech krajkové záclonky. Berla opřená o odpadkový koš. Odpadkový koš opřený o Coop. Pán opřený o odpadkový koš. Kruh se uzavřel. Rozestavěný dům s cedulí na prodej. Čas se zastavil ve věčném okamžiku. Bagry a stroje zůstaly stát. Tam co se asi naposled zastavily. Vesnický krtek. Udělal si krtinec na vyvýšeném záhonu blízko obrubníku. Jak hrabe velkými tlapami kopeček hlíny se průběžně sesouvá na chodník.
Dneska racci středomořští na poli. Než dospějí mění 3x svůj šat. Kolikrát ho změníme my než dospějeme? Když akát nebo bez černý. Tak většinou u kolejí nebo na okrajích měst. Když mít něco rád. Tak Kaufland protože tady jsem doma. Můžeme donutit hortenzie kvést modře. Taky můžeme donutit kvést kytky v nákupním centru. I když jsou pokryty prachem. Stále kvetou. Tváří se vesele. Ale je to spíš setrvačnost. Odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést. Umřít. Maso a uzeniny dnes nabízí: fokača a knedle. Lidi sedí v kavárnách za prosklenými okny. Mluví. Ale nic není slyšet ven. Vypadají jako kapři na suchu. Slova a rozhovory. Tolik slov třeba jako aut. Slova zaparkovaná slova nabouraná slova přejetá slova nepojízdná slova řítící se slova jetá. Prý vypadám jako červánky. Křehká. Červánky jsou tvořené prachem a ledovými krystalky. Když se objeví červánky ráno znamená to. Že přijde studená fronta a špatné počasí. Dnes jsem vykořenila kus země. Jen na chvíli.
Systém podzemního jazyka. Kořeny. Řepa je metamorfovaný kořen. Myšlenka metamorfuje na kořeni jazyka. Proč se zvířatům která neznáme nevyká? 2 mosty ve dvou městech jsou úplně stejné. Ale když po nich jdu nikdy nemám dejavu. Dneska jsem potkala paní. Vypadala jako svatá starosta žena s mužným plnovousem. V myšině nad eskalátory pouští outdoorové reklamy. Sjíždění divoké řeky nebo lezení po skalní stěně. Je to jako sjíždění na eskalátorech a hledání záchytných mezer mezi davy. Průvan. Po cestě mě překvapil tavolník svými dlouhými rozkvetlými prsty. Opravují silnici. Na okrajích odkryli původní vrstvu z kočičích hlav. Na nich je starý asfalt. Relikt. Na něj položí nový asfalt. Každá časová epocha nový nános. Každá časová epocha je vyšší o pár centimetrů. Přemýšlím co bude za 20 let. Utopí se okolní domy v silnici? Zajímavosti. List jetele je znám jako čtyřlístek ale většinou má 3 listy. Okap je sveden svodem a ten je sveden okýnkem do sklepa. Topoly nerostou jenom na poli. Záhonková představení. Záhonková představení se odehrávají každou vteřinou. Většinou bez naší pozornosti. Po tulipánech se už slehla zem. Je tolik věcí kterých si nikdy nevšimneme. Opálený pán s malou školní aktovkou. Prohlíží si odpadkové koše. Našel smrkovou desku ve tvaru velkého tiskacího L. Vzal ji do rukou a přiložil si ji k oku jako zbraň. Kdybych měla foťák určitě bych to vyfotila jako William Klein. Otec pouliční fotografie 3 paní u otevřeného okna. Kouří. Vešla se tam jenom jedna ty 2 zbývající stojí za ní. V pozadí je cirkus. Je to jako scéna z podivnýho filmu.
Silniční válec co se jmenuje HAMM. Zaoblené rohy oken ve vlaku. Vypadají jako staré zažloutlé fotografie.
Jede pán na kole v beranici. Jede po kostkované silnici a zvoní mu zvonek. Jede paní po stejné silnici a skřípe jí kolo. Co je to autenticita? Třeba skvrna od oleje? Pole. Domov důchodců a vedle mateřská školka. Chicago pneumatic a Moravská ulička. Bývalé rumiště teď je z něj parkoviště. Sníh dnes elastický. Obepíná pole a zvýrazňuje mu řádky. Pomalu do kopce. Duby a satelitní přijímače vedle roubenka a chatky ve vinohradech. Archlebov a Italská pizza. Video Jarmila. Položená pneumatika na vjezdu do garáže. Plastové dveře na domku v poli. Kostel ve tmě s neonově podsvícenýma modrýma hodinama. Jen dvě lampy z davu svítí chladně modře a jsou jiné. Kruhová díra v cihlové zdi. Rám. Bílé a červené fasády. Zahrádkářské kolonie a golfové hřiště. Je to jako karty. Hra a obrázky. Hrbol na dálnici a občas topol. Hřbitov je vidět z dálnice. Dálnice. Dálnice a billboardy: dost káň nať pět nebo tři jezy hoď elán cíl jména šat bů. Auto SER VIS. Červeno šedé fasády. Hledá se filozof. Velký chomáč prachu v nákupním centru. 3 stojany. Ale 4 židle. Za každým oknem jedna flaška na mlíko a kastrůlek. Tygrovaná kabelka přivázaná na popelnici. V noci popisovat krajinu. Čtu speciality. Ale cítím pot a voňavku. Tak chutná mléko. Litovel. Žlutě vykachlíkovaná stěna ale jen jedna kachlička je sytě žlutá. Řídil a u toho jedl suchý rohlík. Design vitrínek ve kterých se vystavují parte. Loučíme se. Jen prázdná vitrínka s černým pozadím a v levém rohu fialové umělohmotné květy. Nebo loučíme se bílé pozadí. Umělá bílá kala. Umělý buxus a černá umělá stužka. Nebo loučíme se černé pozadí a 2 růže 1 bílá a 2 červená. Pověšená hlavičkami dolů. Plastová lavečka. Improvizované schránky zavěšené na drátech vánoční samolepky na oknech. Kus okapu přidrátován. Kočka na střeše. Pozůstatky nápisu BOH ZANDOVS MLYN a tiskárna Šik. Široko daleko je hnědo až šedo. Ticho a klid metafyzická nálada. Schody vedoucí do. Nikam. Kdy dopíše propiska? Zelená hnědá zelenohnědá temně fialová fialovohnědá šedomodrá temně modrá a lehce zelená krajina. Bukový les a občasné břízy vypadají jako šediny ve vlasech. Sem tam igelitka. Hromada dřeva na spálení a na vrcholku pyramidy dřevěná židle obrácená vzhůru nohama jakoby čekala na výprask. Kopec a pole uprostřed úzký a dlouhý slzovitý ostrůvek s keři vypadá jako odřenina.
Stojí před domem a otáčí se za každým autem. Malá skalka podél dálnice. Vrak auta zaparkovaný podél silnice. Kontrasty. Historický dům se socialistickými okny. Svítí slunce. Ale zítra bude pršet. Povrchově se dívám do odpadkového koše. V něm torzo deštníku s dřevěnou rukojetí vedle plechovka od coca coly light a 2 sáčky. 5 černých slepic a santova čepice pohozená na mezi. AUTO VRAKOVIŠTĚ na konci nápisu auto je místo O rajče. PO-PÁ Italská pizza a co dělají v sobotu a v neděli? Traktor prohánějící se po poli. Sem a tam v rychlém tempu. Zaoblený kosočtverec uprostřed s tečkou. Stromy jako vlasy. Husté a rovné. Suché. Listy. Občas mýtina anebo pařezy. Občas monokultura mladých boroviček. Kostelní věž s hodinami. Vilové čtvrti. Slunce batolata plazící se po trávníku. Kojení běh i četba. Jaké to je běhat v lese když je sníh? 2 psi a 2 páni. Pejskaři a mateřská školka jako hučící stroj. Malý buldoček a kočárky. Slunce a brýle proti slunci. 2 patrové paneláky. Mezi mlaty. Sedí děda na balkóně v zimní bundě a čepici. Dívá se. Naproti restaurace Nový svět. 2 babičky. Zametají před panelákem. Městský venkov. Venkovské město. Nevím. Ptačí budky na balkónech. Festival řízků 3.2-5.2 2017. Pátek sobota neděle. Plastový lavor s vyraženým motivem překřížené palice a kladívka. Prohlubně na přechodu. Vždycky si na ně vzpomenu až když se mi podlomí kolena. Dva strakatí koně v parku. Hejno holubů. Pronásleduje děti. Pán je krmí a zároveň je odhání letáky ze supermarketu. Ztratil se kocour. Stará paní a knírač v červeném svetru. Stejné výrazy. Pohled který dobře znám. Hluboké oči. Škoda Octavia. Vybledlá rohož v imitaci jehličí na plotě. Vypadá jako kožich. Červený dům. Štuky kolem oken. Jako nazdobený perník. V řeznictví vystavují parte. Půlka budovy má opravenou fasádu a půlka ne. Avšak kolem celé budovy divočina. Okno zarostlé břečťanem i přes sklo. Lavečky. Je to jen deska podložená z každé strany 2 cihlama. Dva trámy pod sebou. V meziprostoru je šňůra s žárovičkami. Strop bílý. Dveře se 2 klikama. 1 je klasická jako u dveří a 2 je taková, co bývá na oknech. Euro okna. ELLW 15045 DP. Žaluzie v oknech na koncích zatočené do vějíře. Písničky na přání. Cihlové sloupky bez plotové výplně. Venkovský kostel a nerezové zábradlí. Prázdná výloha. S nápisem pro radost. Kočka na lavečce. K+M+B. Napsáno ozdobným písmem s krocánky. Jdu rychle ale nespěchám.
Schránka na vyvráceném sloupu od elektrického vedení. Pneumatika jako lem záhonu. Zaparkované auto. Za zadním kolem má cihlu. Jednooký dalekohled na stojánku za oknem se záclonou. Cedule dřevostavby na míru a hned vedle lán rychle rostoucích osik. Před domem popelnice a igelit na ní. Na poklopu zatížen cihlou. Pošťačka si zkracuje cestu pěšinou pod mostem. Číslo popisné 373 a nad každým číslem je malý trpaslík. Sídliště. Hnědá hnědá hnědá zelená zelená hnědá zelená hnědá zelená hnědá hnědá hnědá zelená zelená hnědá zelená stříbrná hnědá zelená hnědá zelená vrata od garáží. Rádoby starožitný obraz v pootevřené garáži. Paní s kočkou na vodítku. Paní stojí a kočka sedí. Ptačí budka pověšená skoro u země v nízkém jalovci. Malé thůjky obalené igelitem. Prádlo na dvoře a vůně turka. 3 různě staré televize na okraji lesa. Jedna dřevěná. 2 stříbrná a 3 černá se zaoblenými rohy. Proč jsou vodárenské domky většinou zaklíněny do malého kopečku? Svítí slunce. Mezinárodní den žen rudé růže dostávají je v supermarketu. Bistro Hilton. Nakloněná brána z pletiva která drží silou rezavých řetězů zakotvených v zemi. Oplocené zahrádky za paneláky. Řádky jahod a sušáky na prádlo. Rozdrobené schody u hlavního vstupu. Zůstaly jen obruby. Dneska jsem potkala Janu Kirschner ale pak se ukázalo že to nebyla ona. Vlasy jako obří bílá cukrová vata. Nebo jako Plamének horský Clematis montana po odkvětu. Při chůzi nadskakují.
Moment kdy se točím v myšlenkách v kruhu + ještě fyzicky. Polorozpadlý dům s pozůstatkem modrého nápisu KONZUM. 9:22 jídlonosič před dveřmi.
Řeznictví s výlohou. U pultu na zemi převrácený květináč s umělohmotnou kytkou. Starší pán s nápisem FUNKY na mikině. Bílý křížek namalovaný na pouliční lampě. Pozůstatek omyl značka náhoda šifra? Jdu jsem sebou. Jdu jsem se sebou. Malířské plátno ve formátu A4 zaklíněné v nízkém kmeni. Čistě bílé jen 1 stříbrná a 1 zlatá sněhová vločka. Ráno. Letadlo na obloze. Zanechávalo růžovou čáru. Sojka. Ale to jsem tady ještě nevěděla. Ještě něco co připomíná skřípání starého stroje. Holub a havran. Strakapoud má červený vršek. Žluva je žlutá. 1 bílý vajgl na konci od rtěnky. Pomalu se rozpadá už se svlíká z kůže. Vedle 2 vajgl vypadá víc nemocněji než ten 1. Sinalý. Má pergamenovou kůži. Medailon nad vstupními dveřmi. Madona s dítětem. Na plotě cedule pozor zlý pes. Polní tělo předělené jiným tělem. Cesta silnice zábradlí svodidla živé ploty. Hmota je prý strukturovaná prázdnota. Mezery. Lavečka a mezery mezi prkny. Odpadkový koš. Mezera pod víkem. Stromy a mezery mezi nimi. Záhony jako mezery mezi cestami. Okna jsou mezery ve zdi. Zábradlí a mezera mezi zábradlím a zemí. Mezery mezi lidmi. Mezery mezi nebem a zemí. Tulipány. 3 jsou spolu na jednom stonku. Ten uprostřed je nejvyšší a ty po bocích jsou stejně vysoké a ten 4 stojí opodál. Jinak nic. Zem udusaná. Na nebi je velké X. X možností. Strom ukřižován na konstrukci ze zelených kulatých tyčí. Paní umývá okna a chce být anonymní. Má vytáhlé venkovní žaluzie jen do půlky. Jsou jí vidět jen nohy a trup. Ve střešních oknech krajkové záclonky. Berla opřená o odpadkový koš. Odpadkový koš opřený o Coop. Pán opřený o odpadkový koš. Kruh se uzavřel. Rozestavěný dům s cedulí na prodej. Čas se zastavil ve věčném okamžiku. Bagry a stroje zůstaly stát. Tam co se asi naposled zastavily. Vesnický krtek. Udělal si krtinec na vyvýšeném záhonu blízko obrubníku. Jak hrabe velkými tlapami kopeček hlíny se průběžně sesouvá na chodník.
Dneska racci středomořští na poli. Než dospějí mění 3x svůj šat. Kolikrát ho změníme my než dospějeme? Když akát nebo bez černý. Tak většinou u kolejí nebo na okrajích měst. Když mít něco rád. Tak Kaufland protože tady jsem doma. Můžeme donutit hortenzie kvést modře. Taky můžeme donutit kvést kytky v nákupním centru. I když jsou pokryty prachem. Stále kvetou. Tváří se vesele. Ale je to spíš setrvačnost. Odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést odkvést vykvést. Umřít. Maso a uzeniny dnes nabízí: fokača a knedle. Lidi sedí v kavárnách za prosklenými okny. Mluví. Ale nic není slyšet ven. Vypadají jako kapři na suchu. Slova a rozhovory. Tolik slov třeba jako aut. Slova zaparkovaná slova nabouraná slova přejetá slova nepojízdná slova řítící se slova jetá. Prý vypadám jako červánky. Křehká. Červánky jsou tvořené prachem a ledovými krystalky. Když se objeví červánky ráno znamená to. Že přijde studená fronta a špatné počasí. Dnes jsem vykořenila kus země. Jen na chvíli.
Systém podzemního jazyka. Kořeny. Řepa je metamorfovaný kořen. Myšlenka metamorfuje na kořeni jazyka. Proč se zvířatům která neznáme nevyká? 2 mosty ve dvou městech jsou úplně stejné. Ale když po nich jdu nikdy nemám dejavu. Dneska jsem potkala paní. Vypadala jako svatá starosta žena s mužným plnovousem. V myšině nad eskalátory pouští outdoorové reklamy. Sjíždění divoké řeky nebo lezení po skalní stěně. Je to jako sjíždění na eskalátorech a hledání záchytných mezer mezi davy. Průvan. Po cestě mě překvapil tavolník svými dlouhými rozkvetlými prsty. Opravují silnici. Na okrajích odkryli původní vrstvu z kočičích hlav. Na nich je starý asfalt. Relikt. Na něj položí nový asfalt. Každá časová epocha nový nános. Každá časová epocha je vyšší o pár centimetrů. Přemýšlím co bude za 20 let. Utopí se okolní domy v silnici? Zajímavosti. List jetele je znám jako čtyřlístek ale většinou má 3 listy. Okap je sveden svodem a ten je sveden okýnkem do sklepa. Topoly nerostou jenom na poli. Záhonková představení. Záhonková představení se odehrávají každou vteřinou. Většinou bez naší pozornosti. Po tulipánech se už slehla zem. Je tolik věcí kterých si nikdy nevšimneme. Opálený pán s malou školní aktovkou. Prohlíží si odpadkové koše. Našel smrkovou desku ve tvaru velkého tiskacího L. Vzal ji do rukou a přiložil si ji k oku jako zbraň. Kdybych měla foťák určitě bych to vyfotila jako William Klein. Otec pouliční fotografie 3 paní u otevřeného okna. Kouří. Vešla se tam jenom jedna ty 2 zbývající stojí za ní. V pozadí je cirkus. Je to jako scéna z podivnýho filmu.
Silniční válec co se jmenuje HAMM. Zaoblené rohy oken ve vlaku. Vypadají jako staré zažloutlé fotografie.