Pseudoplán
Instalace; látka, keramika, sklo
Toto dílo vzniklo během měsíce prosince. Prosinec, od slova prosím. Prosila jsem o mnohé; nejdřív, ať mi kdokoli a jakkoli pomůže. Poté, ať mi pomohou jinak. Mezitím mnohokrát prosila o smrt, o kterou se s nadějí pokoušela těmi nejtrapnějšími způsoby. Nakonec mi došlo, že z toho se, holka, jen tak nevymodlíš. Můj devastující příchod způsobil promiskuitní předepisování léků, vedoucí přirozeně nikam. Těžko říct, zdali mluvíme o snu, nebo realitě, když se realita dávno stala fikcí. Můj pseudoplán nevyřešil nic; nicméně otevřel panorama otázek v krajině beznadějného putování. Náš zeitgeist je pocit všdypřítomného tlaku. A já se ptám – který sen mě nevzbudí? Přeji si spát navždy. Někdy nechceš nic říct, ale chceš, ať druzí vědí, že existuješ, jsou pak víkendy, kdy zakládáme kapely žánru heavy mental a konspirační teorie, že všechno bude dobrý. Moje životní cesta se evidentně v zimě neudržuje.
Tady jsem, vystavená a vyšťavená.
