2022
Ve své práci jsem se rozhodla propojit experiment s pozorováním a následně zprostředkovat kontakt, tedy spíše sdílený vodní prostor s pulci. Pulce jsem vyjmula z jejich přirozeného prostředí, údolí Zaječího potoka a stali se pro mě předmětem pozorování. Nikoliv však ve smyslu „přírody v laboratoři“, která přírodu a živou hmotu objektivizuje a odosobňuje a stává se zde neživou hmotou, ale právě vystavením v galerijním prostoru se v laboratorním kruhu utváří nové významy.
Průsvitem skrz se obraz uvnitř zhmotňuje před námi a je možné do něj vstoupit, hmatatelně stírat vnímání hranic mezi námi a okolím, mezi mnou a druhým, mezi druhy. Kruh pak zároveň evokuje laboratorní prostředí, ale zde spíše navádí a zaměřuje pozornost tam, kde se vše odehrává.
Důležitým aspektem v mé práci je světlo a tma – zastřenost, hledání. S těmito principy jsem pracovala při tvorbě sádrových odlitků. Zde jsem pracovala i se zmíněným experimentováním, posedlostí hmotou a jejím chování s fotografickou emulzí. Výsledkem je 5 sádrových odlitků, na kterých se světlo přetváří v černou tmu a místy se objevují rozmazané siluety pulců v pohybu. Jsou ve tmě a schovaní, následně pak vystupují na povrch.
Etická otázka odchovu žab v domácím prostředí je poměrně složitá – ve volné přírodě se v dospělého jedince vyvine pouze mizivé množství pulců (proto žáby produkují obrovské množství vajíček), zároveň není mým cílem s nimi experimentovat. Spíše jde o osobní fascinaci a přibližování se na různých úrovních. Být blízko.