2016
Ukázka toho jak může, naprosto živý tvor, stát se sochou, objektem. Usilí které musí vynaložit aby se nepohnul se skloubí s úmyslem přežít. Bezbranost jedince.
V přírodě i v domácím prostředí, kolem nás žije mnoho živočichů, sdílící naše jak radostné, sociální i i ntimní chvilky. Jsme jejich součástí a oni jsou součástí nás.

Důvod Mého vnesu sem, se může zdát nesmyslný, však je to jen pouhým nástrojem jak zobrazit ladnost pohybu, bez sebemenší zmínky snahy hlavního představitele.
 Však i bez vizuální stránky : Pavouček utrnulý, náhlým rozsvícením hl. světla. Poté sdílení vzájemného vizuálního opojení a také vyzařováním činnosti vnějšího prostředí a nečinnosti daného tvora. Po pár minutách. Nechání volnosti. Zhasnutí světel. Je to jako natura morta, dávno již uhýnulá minulost. Připomínaná myšlenkou skutečností, která se stala.
Pohyb