2015
Přispívání do studenského časopisu Gymnázia Na Zatlance – Vlaštofka v letech 2015 – 2018. Básně, úvahy, fotografie.
<extrakty>
Neznámo kam
Pojďme si lehnout kamkoliv kde je nám krásně a vnímat neskutečně malinkaté...
Pojďme se všichni probudit z dnešního naprogramovaného světa a dělat to, co nám je milé... Pojďme spolu otevřít oči a poznávat krásy světa, které se díky nám tak rychle vytrácí... Podzim-období mnoha tváří. Čas, kdy se pestrobarevné listí divoce snaší k zemi a naplňuje nás pocitem štěstí, nadruhou stranu je toto období také doba ztracených duší. Proč to píši? Jelikož vše má svůj protějšek tak jako světlo má tmu a černá má bílou...
Vábivé sirény
Náš sluch zaslepila hudba. Hudba, která zastínila všechno ostatní. Bylo to, jako když vám někdo zaváže oči a říká vám: "Jděte tudy, a pak zase tudy". A vy jako v omámení přijímáte a plníte všechny ty povely, až zapomenete na to, jaké to bylo předtím. Dřív, když ještě neexistovala žádná pravidla, zákony - takové jaké jsou dnes.
Ta hudba byla tak nevinná, až příliš nenápadně se vetřela do našich životů a naše smysly zahalila silnou rouškou. (Past) obelstila nás. Kam se poděly zvuky ptáčků, tvorů, šustění listí ve větru? Nic se nebojte, jsou stále tu a volají na vás. To jen vy je neslyšíte přes onen hustý závoj, jež nám nedovoluje vidět nic jiného, než co povolí náš On.
Nechali jsme se obelstít, oslepit, aniž by o tom někdo z nás věděl. Nikdo z nás si to neuvědomil. Až jsme všichni spadli a stali se součástí tohoto velkého systému. Nevědomky jsme mu propadli. Jako líbezná píseň sirén, jež vás táhne do jisté záhuby. Nechali jsme se zvábit, obalamutit, zhýčkat. Ale nyní je na čase, abychom si uvědomili Pravdu a začali jednat sami za sebe. Tak, jak tomu bylo v době předtím. V době, kdy panovala rovnováha.
Žijeme tu, zároveň však jako bychom tu nebyli. Máme vše a zároveň nemáme nic. Vidím město (ba ne, svět!) plné těl, avšak duše tu nevidím. Skomírající těla v mraveništi, každý se za něčím honí. Co je to, za čím se lidé honí? Je to opravdu to, co v nitru chtějí, nebo povinnosti (dané společností), které nám nedají spát? Víme vůbec, co opravdu potřebujeme, co nás dělá štastnými? Troufám si říci, že kupříkladu sociální sítě či elektronika to opravdu nejsou - tedy co se týče mého názoru. Jistě, usnadňují nám práci, šetří náš čas, ale časem nyní marníme více, než kdy jindy. A to právě díky závislostem na věcech této doby.
Kraj fialové hodiny
Potkala jsem Pravdu, řekla mi cosi. Potkala jsem Iluzi, ta vhodila slova Pravdy do bezedného kýble iluzí a Pravda se mezi nimi ztratila. Kdo hledá, najde.
Jen málokdo však dokáže nalézt a očistit slova Pravdy zpod nezměrného množství iluzí. Sedím v lese, čas jako by se zastavil. Přemýšlím, dumám, však svět se stále točí.
Čas. Kdo nám vnuknul tu myšlenku?
Čas, je nemožné se s ním měřit. Raději přestat o něm přemýšlet. Přijmout ho, nechat ho plynout.
Splynout.
Jenže my ještě chtěli být skrytí
a civilizace nás nelákala.
... cestu, kde jsme se prodírali houštím a tvořili si sami cesty neprozkoumanými světy směrem pryč od města. Stoupali jsme nahoru a na pláních naše chutě ~
kojení sypkých vln
jazyky hledání
záchvěvy vnitřních majáků
Neznámo kam
Pojďme si lehnout kamkoliv kde je nám krásně a vnímat neskutečně malinkaté...
Pojďme se všichni probudit z dnešního naprogramovaného světa a dělat to, co nám je milé... Pojďme spolu otevřít oči a poznávat krásy světa, které se díky nám tak rychle vytrácí... Podzim-období mnoha tváří. Čas, kdy se pestrobarevné listí divoce snaší k zemi a naplňuje nás pocitem štěstí, nadruhou stranu je toto období také doba ztracených duší. Proč to píši? Jelikož vše má svůj protějšek tak jako světlo má tmu a černá má bílou...
Vábivé sirény
Náš sluch zaslepila hudba. Hudba, která zastínila všechno ostatní. Bylo to, jako když vám někdo zaváže oči a říká vám: "Jděte tudy, a pak zase tudy". A vy jako v omámení přijímáte a plníte všechny ty povely, až zapomenete na to, jaké to bylo předtím. Dřív, když ještě neexistovala žádná pravidla, zákony - takové jaké jsou dnes.
Ta hudba byla tak nevinná, až příliš nenápadně se vetřela do našich životů a naše smysly zahalila silnou rouškou. (Past) obelstila nás. Kam se poděly zvuky ptáčků, tvorů, šustění listí ve větru? Nic se nebojte, jsou stále tu a volají na vás. To jen vy je neslyšíte přes onen hustý závoj, jež nám nedovoluje vidět nic jiného, než co povolí náš On.
Nechali jsme se obelstít, oslepit, aniž by o tom někdo z nás věděl. Nikdo z nás si to neuvědomil. Až jsme všichni spadli a stali se součástí tohoto velkého systému. Nevědomky jsme mu propadli. Jako líbezná píseň sirén, jež vás táhne do jisté záhuby. Nechali jsme se zvábit, obalamutit, zhýčkat. Ale nyní je na čase, abychom si uvědomili Pravdu a začali jednat sami za sebe. Tak, jak tomu bylo v době předtím. V době, kdy panovala rovnováha.
Žijeme tu, zároveň však jako bychom tu nebyli. Máme vše a zároveň nemáme nic. Vidím město (ba ne, svět!) plné těl, avšak duše tu nevidím. Skomírající těla v mraveništi, každý se za něčím honí. Co je to, za čím se lidé honí? Je to opravdu to, co v nitru chtějí, nebo povinnosti (dané společností), které nám nedají spát? Víme vůbec, co opravdu potřebujeme, co nás dělá štastnými? Troufám si říci, že kupříkladu sociální sítě či elektronika to opravdu nejsou - tedy co se týče mého názoru. Jistě, usnadňují nám práci, šetří náš čas, ale časem nyní marníme více, než kdy jindy. A to právě díky závislostem na věcech této doby.
Kraj fialové hodiny
Potkala jsem Pravdu, řekla mi cosi. Potkala jsem Iluzi, ta vhodila slova Pravdy do bezedného kýble iluzí a Pravda se mezi nimi ztratila. Kdo hledá, najde.
Jen málokdo však dokáže nalézt a očistit slova Pravdy zpod nezměrného množství iluzí. Sedím v lese, čas jako by se zastavil. Přemýšlím, dumám, však svět se stále točí.
Čas. Kdo nám vnuknul tu myšlenku?
Čas, je nemožné se s ním měřit. Raději přestat o něm přemýšlet. Přijmout ho, nechat ho plynout.
Splynout.
Jenže my ještě chtěli být skrytí
a civilizace nás nelákala.
... cestu, kde jsme se prodírali houštím a tvořili si sami cesty neprozkoumanými světy směrem pryč od města. Stoupali jsme nahoru a na pláních naše chutě ~
kojení sypkých vln
jazyky hledání
záchvěvy vnitřních majáků
