Pesůňova cesta
2023
Bakalářská práce má podobu autorské knihy s názvem Pesůňova cesta a je barevně ilustrovaným příběhem pětidenního putování fiktivního živočicha pesůně. Ten ve dvaceti sedmi krátkých kapitolách knihy objevuje svět a sám sebe. Kniha osciluje mezi žánry a kolážovitě střídá formy a nedá se jednoznačně říct, jakým věkovým skupinám čtenářstva je určena, slovy spisovatele Kurta Vonneguta tak možná „všem, koho by to mohlo zajímat“.
Jako učitele ve školce, který se denně prostřednictvím dětských knih a pohádek setkává s různým typem příběhových postav, se kterými se (nejen) dětská mysl může ztotožnit, bylo mou snahou vytvořit prostřednictvím pesůně jeden z takových charakterů, jehož rysy a prožitky můžou nejen bavit, ale i nějakým způsobem utěšit, hojit, vést třeba k částečné identifikaci nebo empatii. Ačkoliv na začátku tvorby knihy jsem chápal její obsah jako „otevřený list“, tedy – neplánoval jsem příběh a jeho pointu, vyústění nebo poselství, ale nechal jsem, aby se tvořili „sami“ během psaní a kreslení – po jejím dokončení snad můžu říct, že příběh je mimo jiné o jinakosti a jejím přijetí. Ale také třeba o koních, kteří mi nikdy nešli nakreslit, až z toho vznikl ten zvláštní patvar, jež dal vzniknout tvoru pesůňovi.
Kniha je ale zároveň také literaturou a mně jako autorovi možná nepřísluší říkat, o čem (kromě jasných a nepopíratelných příběhových linek) a k čemu knížka je a co v ní lze nebo nelze hledat. Otevřenost a neplánovanost při tvorbě díla se také ve výsledku projevila tím, že se o knize dle mého nedá říci, že by byla určená přímo dětem v určité věkové kategorii, stejně tak to dle mého ale není ani kniha pro dospělé. Ve výsledku si tak myslím, že je příběh psaný a kreslený pro všechny, kdo k ní přistoupí s otevřenou hlavou.
Jakkoliv banálně to zní, mohu říci, že jedním z hlavních cílů této autorské knihy bylo mimo jiné udělat radost, pracovat s jednoduchostí a přímočarostí, vytvořit něco menšího, co ale třeba přetrvá spíš než dílo povahou monumentální, které po instalaci zhasne. Souvisí s tím můj dlouhodobý pocit postrádání pro mě čitelných a srozumitelných emocí v jazyku současného výtvarného umění a jistého „přeintelektuálštění“, kdy se z mého pohledu často ztrácí v přenosu komplexních myšlenek do vizuálních děl cosi podstatného a s tím i moje schopnost se do díla vcítit.
Důležitý pro mě byl také proces spojený s tvorbou autorské knihy, který by se dal možná přirovnat k příběhu dětské pohádky Krteček a kalhotky. Na začátku je autor, jeho vklad a jeho představa o díle, ale v procesu dokončování je třeba specifické pomoci a intervencí z různých stran – tady se autor dočká editace textu, tamhle korektur, jinde komentářům ke kresbě, je nutno použít správný sken, padnoucí font a zvolit v tiskárně vhodnou podobu tisku nebo papíru, celé dohromady to pak skládá sazeč a grafik. Tvorba knihy tak pro mě byla i ve znamení spolupráce a cizí pomoci, bez které bych byl závislý na svých pokusech o solitérský multitasking. Vytvoření autorské knihy mě lákalo i z důvodu navázání na mé dřívější aktivity v rámci neformálního a volného nakladatelství SEM-TAM, kde jsem experimentoval s vydáváním zinů. Výzvou pro mě byla okolnost, ve které jsem zároveň autorem textu i ilustrací, doposud jsem totiž většinou zastával jednu, nebo druhou roli. Jedním z cílů práce bylo tedy bezesporu absolvovat samotný proces jejího vytváření.
