Radost
Kvetou plasty a igelity. Prorůstají plísní. Igelit. Ig elit. Ige lit. Kámen. Novokámen. Novotvar. Novojaro. Plastový květ. Novopříběhy. Novoslova. Čistonosoplena v plastovém obalu. Válí se na mezi v roští. Igelit ve větru. Šustí si abstraktní slova. Abstraktní slova nacpaný v jednom igelitu. Mišmaš. Průhledný pytlík a průhledná slova. Tak že je vidět skrz. Průhledné úmysly. Co nemají rub ani líc. Stejně jako igelitový pytlík. Igelitový pytlík se zachytil v křoví. Křoví jako útesy a útěšná slova. Neboj. Bojím se. Hýbe se pouze za předpokladu působení vnější síly. Taky to tak dělám. Stejně jako svazek igelitových rukavic ve větru na benzínce. Proč? Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Je to jako radostné švitoření ptáků. Ptáci totiž vždycky radostně švitoří. Radostné švitoření a radostné jaro a radostné děti a radostné hry a učení při hře je prý taky radostné. Radost a ra dost. Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Čorp. Možná to byla pěnkava nebo kos či vrabec? Vrabec tady má velký vliv. Místní influencer. Zbavila jsem se skoro všech influencerů na záhonku. Teď jsem bez vlivu. Bezmocná. Zůstaly jenom vykořeněné záhonky. Odpadlé hlavičky pampelišek oči plevelu řádně vypíchané. Něžné jaro. Rozkvetlé stromy. Rozkvetlé igelity. Děda v montérkách s laclem bez trička v ruce drží zabalenou kytku v papíru. Uzavřený dvůr a uzavřené myšlenky, které chtějí být odvážné. Chtějí expandovat skrz zdi. Nebe je zatažené. Taky se uzavřelo. Všechny dobré rady marné. Byly totiž instantní. Rozpouštěly se při styku s vodou. A protože slabě pršelo vypadaly asi takto:
MUSÍŠ J¨:“! ME.I L|ˇD*¨:_ JINAK TO Š_- ˇ/E S:““!‘/?!§‘Č MĚLA – N SEĎ !OA. MUSÍŠ S* /**:NIT A TAKY MUSÍŠ A_!T P!!!R´ˇCI PROČ? N(|D%L+AˇNĚCO ???? × Ňů?!?!+*‘ TY MUSÍŠ! JÁ *: VÍM!? JAK T* M:–ZU P:,|C|||?? M_-/|S_,.M *E SE *O Nˇ||\D|\|
Jedna paní dokonce pronášela lyofilizovaná slova. Zlobila ji diakritika. Ale i tak mělo všechno stále svůj význam. Diakritika. Dia kritika. Kritika bez cukru. Sušenky bez cukru. Susenky bez diakritiky. Nelítostná kritika sušenek bez cukru. Na dveřích do obchodu nápis: táhni k sobě. Tak já teda jdu. Bez sušenek. Bez cukru. Bez diakritiky. Bez háčků a čárek. Bez otazníků, vykřičníků, pomlček, teček, dvojteček i uvozovek. Přímo k sobě. Předem určená trasa. Povrchní chůze. Jenom po povrchu. Po chodníku. Maximálně po předem vyšlapané zkratce. Všechno je předem určené. Vyšlapané. I časy jízdních řádů. Vychozené. Nic zvláštního se nemůže stát. Dva pštrosi v zahrádce. V pozadí anonymní pan táta. Stejně anonymní jako plevelný porost za plotem. Nikdo se k němu nezná. Nikdo ho nezdraví. Já ho taky zdravit nebudu. Stahuje králíka. Neděle v Chrlicích. Stažená z kůže. Všechno má svůj význam A ptačí hovno zasychá na chodníku. Všechno má svůj smysl. Mandarinky v květnu. V najkrajším období. Prý. Hojnost všeho. Libovůle. Cokoli. Naplánovala jsem si radost. Zhořkla v puse. Jako když se rozkousne semínko z citrónu. Lék na radost je prý chodit mezi lidi. Ve městě je to docela snadné nacpat se mezilidi . Lidi tam mají k sobě blízko. Vidí si do nákupních tašek a vozíků. Vidí kdo kupuje mandarinky. Kdežto na venkově je těžké potkat mezilidi . Každý na svém záhumenku. Na svém anglickém trávníku. Vypichuje oči pampelišce. Každý na svém zá humenku. Zá humen ku. Humen. Human. Humus. Kompost. Hnojivo.