Hnutí proti osamělosti
V projektu Hnutí proti osamělosti jsem se snažil konfrontovat své pocity izolace a samoty s veřejným prostorem, ať už fyzickým nebo internetovým, a sledovat, co takové střetnutí, může přinést.
Nepředvídatelnost procesu byla jeho nutnou podmínkou. Výstup zahrnoval písemné zápisky, úvahy a záznamy sociálních akci a experimentů z tohoto několika týdenního období zaměřeného na instrospekci a reflexi života mého a života lidí kolem mně. Ty jsem odprezentoval 20. ledna v rámci klauzurních prezentací komisy a spolužákům. Byl tzv. blue monday (nejdepresivnější den v roce) a ze zahrady Hany Blatné nás vyhnala majitelka domu s výhružkou zavolání Policie, text jsem tedy četl na zahradě FaVU. Blížil se večer, bylo již chladno a zhruba v půlce čtení mně přerušil vedoucí komise, sochař Jan Ambrůz, s dotazem, zda už by to nemohlo skončit. Následně odešel dovnitř budovy.
K práci mně mimo jiné inspirovali dané životní okolnosti, inspirace situacionistickým „cokoliv po nás (z akcí) zůstává, je jen zbytečným důkázem pro Policii“ a snaha zjistit, zda se můžou život a umění zcela střetnout ve zvláštním tvaru a vzájemně splynout.
Text výzkumu bude zveřejněn v zinu Mamka.
