PARAZIT
site specific instalace
Moje semestrální práce je o poznávání materiálu. Je to začátek vztahu se vším dobrým, zlým, překvapivým, očekávaným, trapným, potěšujícím, klamajícím. Karanténu jsem trávila u rodičů na zahradě a toto prostředí skleněnými trubičkami kolonizuji. Trubky můžu připodobnit k břečťanu – nechávám je se pnout kolem objektů na zahradě, obtahuji s nimi křivky a záhyby, propojuji jimi body. Některé instalace stále drží, jiné měly krátkou životnost. Jako vztahy. Poznávám možnosti a z trubiček se na zahradě stává invazní druh žijící vlastním životem podléhajícím povětrnostním podmínkám i působení rodičů.
Ačkoliv jsem neměla v plánu nijak tematizovat korona situaci, tak trochu to z povahy práce vyplynulo – na zahradě rodičů jsem parazitovala jako virus a oni se chtě nechtě instalacím bránili; samozřejmě jim tu a tam překážely. Instalace tudíž zvládly mnohem líp počasí, než přítomnost rodičů. Proto jsem do pozadí videa dala kromě původních zvuků sekvencí i zvuky rozbitých trubek z instalací – může to symbolizovat léčbu?
Záběry sledují pnutí trubiček, kamera je neustále v pohybu, nikdy se zcela nezastaví, stejně jako to neudělá parazit, dokud se ho jednou provždy nezbavíme.