Krásná práce – výrobky z kukuřičného šustí
Práce pro projekt Krásná Práce paní Kláry Hegerové: „Chceme řemeslnou výrobu začlenit do kultury dneška tak, aby se mohla uplatnit umělecky i ekonomicky. Jsme přesvědčeni, že nelze jen konzervovat, ale je třeba vdechovat nový život a zajistit pokračování“ (projekt volně navazuje na předlistopadovou síť prodejen Krásná Jizba).
Krásná Práce sdružuje řemeslníky po celé České republice, jedná se hlavně o zanikající řemesla jako jsou drátenictví, pletení z orobince, modrotisk, habánská fajáns a další. Já jsem pracoval a o výrobcích z kukuřičného šustí se dozvěděl od paní Marie Bilíkové, která mi ukázala základy zpracování šustí, jak se získává, jeho vlastnosti i rukodělnou výrobu. Nejčastěji se vyrábí panenky z celých listů šustí a dále pletené výrobky jako tašky, podtácky a košíčky. Dále jsem oslovil doporučenou Ivanu Michálkovou, která mi ukázala a naučila mě plést ze šustí provázek, ze kterého vznikají všechny tradiční pletené výrobky. Provázek byl pro mě výchozím bodem, začal jsem s ním experimentovat, zkoušel jeho limity od nejtenčího po nejtlustší, nejdelší atd. Výsledkem bylo spojení splétaného provázku a přirozených vlastností šustí jako materiálu – průsvitnost, textura, ohebnost. Vznikla lampa, odkazující k ideálním vlastnostem dnes již „překonané“ wolframové žárovky, která se do systému šustí připojuje zespod a bere na sebe úlohu podpory přírodní krásy, na které naopak „visí“ výdobytky techniky. Dále pak množství pokusných šperků, které měli přispět myšlence podpory zanikajících řemesel a tedy hlavně řemeslníků, kteří často prodávají na trzích lidových řemesel a jejich práce je velmi výrazně podhodnocená. Byla tedy snaha o udržení rukodělné práce, která je jistě výjimečná, ale při použití nových aplikací, které jsou vhodnější pro dnešní dobu, mají větší šanci se uplatnit a lépe vzdorovat nabídce velkoobchodních řetězců, které nabízejí podobné, ale kvalitou nesrovnatelné produkty s menší hodnotou a lokální podporou. Přikládal jsem tedy zvláštní důležitost snaze o jednoduchost a plynulost výroby tak, aby vzniklé výrobky nebyly tak pracné, ale měli potřebnou estetickou hodnotu, která by jim měla zajistit lepší přechod směrem k současným způsobům prodeje. Výsledky projektu jsem chtěl tedy navrátit přímo Ivaně Michálkové, která mi poskytla skvělý průnik do její záliby práce s kukuřičným šustím. Pracovat s ním začala právě na kurzech paní Bilíkové a nyní si jím přivydělává. Zohlednil jsem tedy i její věcné připomínky co jí na práci baví, z čeho jí bolí nejvíc ruce a podobně. Šperky části těchto připomínek zohledňují, bohužel se mi zatím nepovedlo se pokusit o dokončení a s paní Michálkovou se znovu setkat a předat jí mé znalosti.
