2012
V diplomové práci s názvem „15 dní doma“ pracuji s jevy souvisejícími s intimitou domova, bezpečím, řádem aj. Během 57 dní (od 16.1.2012 do 12.3.2012) jsem tajně vnikala do bytu svých rodičů, se kterými již nežiji, a pomocí nenápadných intervencí jsem narušovala zaběhnutý řád jejich domácnosti. Pozorovala jsem tak tajně vzorce chování a pravidla, na kterých funguje moje vlastní rodina. Intervence vyvolaly specifickou formu vzájemné komunikace mezi mnou, rodiči a sestrou.
V diplomové práci s názvem „15 dní doma“ pracuji s jevy souvisejícími s intimitou domova, bezpečím, řádem aj. Během 57 dní (od 16.1.2012 do 12.3.2012) jsem tajně vnikala do bytu svých rodičů, se kterými již nežiji, a pomocí nenápadných intervencí jsem narušovala zaběhnutý řád jejich domácnosti. Pozorovala jsem tak tajně vzorce chování a pravidla, na kterých funguje moje vlastní rodina. Intervence vyvolaly specifickou formu vzájemné komunikace mezi mnou, rodiči a sestrou. Zásahy jsem dokumentovala pomocí digitálního fotoaparátu. Z celkových 57 dní se povedlo zaznamenat 15 dní, kdy jsem měla možnost v bytě nenápadně operovat.
Během těchto dní jsem posouvala celou řadou věcí. Postupem času jsem si vymezila zhruba deset situací, které jsem důsledně pozorovala a dokumentovala.
Každý z 15 dnů obsahuje většinou dvě fotky. První fotografie dokumentuje předchozí den (tj. reakce rodičů), druhá pak dokumentuje můj zásah, proto „JÁ či NAŠI“. Fotky jsou dále doplněny o datum a hodinu jejich vzniku.
Na místech, kde fotografie chybí nedocházelo k posunům, nebo nebylo možné dokumentaci pořídit.
Vzniklé série, vytištěné na dlouhé pásy pauzovacího papíru jsem adjustovala na kovové profily a zezadu prosvětlila. Fotografie jsem se rozhodla prezentovat v černobílé verzi, která sjednocuje celek obrazu a umožňuje tak divákovi soustředit se na minimální posuny. Součástí instalace je i krácený audio záznam reakcí rodičů a sestry, zaznamenaný v situaci, kdy jsem jim odhalila a vysvětlila projekt.
Během těchto dní jsem posouvala celou řadou věcí. Postupem času jsem si vymezila zhruba deset situací, které jsem důsledně pozorovala a dokumentovala.
Každý z 15 dnů obsahuje většinou dvě fotky. První fotografie dokumentuje předchozí den (tj. reakce rodičů), druhá pak dokumentuje můj zásah, proto „JÁ či NAŠI“. Fotky jsou dále doplněny o datum a hodinu jejich vzniku.
Na místech, kde fotografie chybí nedocházelo k posunům, nebo nebylo možné dokumentaci pořídit.
Vzniklé série, vytištěné na dlouhé pásy pauzovacího papíru jsem adjustovala na kovové profily a zezadu prosvětlila. Fotografie jsem se rozhodla prezentovat v černobílé verzi, která sjednocuje celek obrazu a umožňuje tak divákovi soustředit se na minimální posuny. Součástí instalace je i krácený audio záznam reakcí rodičů a sestry, zaznamenaný v situaci, kdy jsem jim odhalila a vysvětlila projekt.
