Amoeba
Ateliérovým semestrálním zadáním byla posedlost. Ve své práci se zaměřuji na svou osobní
posedlost – pozorování, nebo taky snahu dostat se co nejblíž. Pozoruji dva neoddělitelné světy,
snažím se proniknout do mikrokosmu – malého světa, který je v mých nahrávkách dáván do
souvislosti s makrokosmem. Snažím se zachytit jejich vzájemnou propojenost. Mikrokosmos je dole –
jsou v něm vzorky organismů a živočichů, které sleduji a zároveň nahrávám pod mikroskopem.
Makrokosmos – nahoře – je vše mikrokosmos obklopující, malý svět je obsažen ve velkém. Pracuji
s video nahrávkami živých organismů a zároveň s obrazem nahrávám zvuk rozhovorů v místnosti
v reálném čase. Zvuk a obraz tedy vzniká zároveň – setkávají se dvě roviny, které propojením v jeden
celek získávají nový význam, nebo je jejich význam posunut např. vytržením z kontextu rozhovoru. Já
sama se nacházím v roli nezúčastněného pozorovatele – jsem dole i nahoře, uvnitř, i venku.
Vedle synchronicity zde hraje podstatnou roli také náhoda, nahrávky vznikaly neplánovaně na mobilní
telefon, takže zobrazují a přehrávají autentické situace a rozhovory. Poté jsem už pracovala jen
s jejich uspořádáním do pásma videa, které je záznamem mého pozorování, proto je řazení útržků
spíše náhodné.
Mikrokosmos a makrokosmos se odrážejí jeden v druhém, protínají se a reagují na sebe,
nepozorovaně neustále komunikují.